Krmení koček jsem ze začátku vůbec neprožívala tak jako dnes. Když byly malé, dostaly granule a ty měly normálně v misce. Když měly hlad, šly se najíst. Když neměly hlad, granule tam zůstaly. Takhle jsme to měli od chvíle, kdy začaly samy pořádně jíst. U úplně malého kotěte je to samozřejmě jiné. Pokud je ještě u mámy, pije mateřské mléko a teprve později se začíná učit jíst pevnou stravu. Když kotě matku nemá, používá se náhradní mléko určené pro koťata. Kravské mléko bych mu nedávala, protože jeho složení není pro malé kotě vhodné a může po něm mít problémy se zažíváním. Jakmile už ale kotě normálně jí samo, začíná období, kdy se dá krmení nastavit trochu podobně jako u dospělé kočky.
Mám pocit, že kočky mají jednu obrovskou výhodu. Umí vypadat spokojeně, i když celý den skoro nic nedělají. Leží na gauči. Pak se přesunou na postel. Potom si sednou k oknu. Chvíli koukají ven. A nakonec zase usnou. A člověk si říká, že jim vlastně nic nechybí. Mají jídlo, vodu, teplo, čistý záchod a někde nějakou myšku, kterou dostaly k Vánocům. Co víc by chtěly?
Tohle mě na kočkách vždycky trochu fascinovalo. Kočka přijde sama. Otírá se mi o nohy. Vyskočí na gauč. Lehne si vedle mě a začne příst. Tak ji samozřejmě začnu hladit. Všechno je v pořádku. Kočka spokojená, já spokojená. A pak najednou…Kousnutí.
Přes den člověk o naší kočce skoro neví. Jednou je na gauči, potom na posteli a odpoledne ji většinou najdu nataženou někde u okna. Vypadá to, že její největší starost je vybrat si na spaní správné místo. Pak přijde večer...
Jsem milovnice pokojových rostlin... Ale také mám doma kočku, dokonce dvě. Nikdy by mě nenapadlo, že první, co budu po příchodu kotěte domů řešit, nebudou hračky ani škrabadlo, ale moje pokojové rostliny. Byla jsem přesvědčená, že si jich kočka ani nevšimne. Vždyť do té doby byly roky na stejném místě a nikomu nepřekážely. Nicméně naše malá princezna se ráda "pase" na všem, co je zelené.
Když se to stalo poprvé, byla jsem přesvědčená, že je to jen náhoda. Našla jsem loužičku vedle kočičí toalety a první myšlenka byla, že jsem ji asi špatně uklidila nebo že se naše kočka prostě netrefila. Jenže druhý den se to opakovalo. A tehdy mi došlo, že se děje něco, co bych neměla jen tak přejít.
Mám pocit, že v posledních letech se pro kočky prodává snad úplně všechno. Doplňky na srst, na trávení, na imunitu, na klouby... a do toho ještě spousta bylinek, které slibují zázraky. Člověk pak snadno získá pocit, že pokud něco z toho doma nemá, své kočce něco upírá. Jenže ono to tak není.
Když se venku udělají tropy, většina lidí začne řešit, jak ulevit svým mazlíčkům. U psů je to celkem jednoduché. Vezmete vodu, najdete stín, omezíte procházky a máte alespoň základ vyřešený. U koček je to trochu jiná disciplína. Kočky totiž většinou nečekají, až jim někdo poradí, co mají dělat. Prostě se vypaří z gauče, kde ležely celý rok, a najednou je najdete roztažené na dlažbě v koupelně nebo pod postelí. A vlastně jim tam bývá docela dobře. Přesto jsou věci, které jim během horkých dnů můžeme usnadnit.
Chcete vědět co je u nás nového nebo co chystáme? Podívejte se do našeho nového newsletteru a dozvíte se aktuální dění!
Každá kočka má jinou povahu a životní zkušenosti, které ovlivňují její chování vůči lidem. Některé kočky jsou od přírody opatrnější, jiné mohou mít za sebou špatné zkušenosti z minulosti. Často jde o kočky z útulků, nalezené venkovní kočky nebo zvířata, která nebyla dostatečně socializována už jako koťata.