Proč moje kočka v noci řádí, když přes den skoro pořád spí

Přes den člověk o naší kočce skoro neví. Jednou je na gauči, potom na posteli a odpoledne ji většinou najdu nataženou někde u okna. Vypadá to, že její největší starost je vybrat si na spaní správné místo.

Pak přijde večer.

Jakmile si lehnu a mám pocit, že už bude konečně klid, začne to. Proběhne chodba, skočí na škrabadlo, něco spadne v kuchyni a za chvíli slyším další dusot. Nejlepší jsou samozřejmě ty noční sprinty. Člověk leží v posteli a najednou má pocit, že mu přes byt běží malé stádo koní.

Dřív jsem tomu moc nerozuměla.

Říkala jsem si, proč proboha spí celý den, když pak ve dvě ráno potřebuje běhat po bytě.

Jenže kočka si můj denní režim opravdu neobjednala.

Kočky bývají nejaktivnější hlavně kolem svítání a soumraku. Je to pozůstatek jejich přirozeného způsobu života, kdy právě v těchto hodinách vyrážely na lov. Takže zatímco já mám pocit, že večer už je den dávno za námi, kočka může mít úplně opačný názor.

A když navíc celý den prospí, energie má na rozdávání.

Jednou jsem se na to zaměřila trochu víc. Ne že bych jí celý den stopovala spánek, ale začala jsem si všímat, co vlastně dělá, když jsme doma. A opravdu. Spí hodně. Jenže mezi tím se také proběhne, něco pozoruje z okna, chvíli si hraje a zase zalehne.

Když jsme pryč, samozřejmě nevím, jak její den vypadá. Třeba prospí většinu času. Třeba se nudí.

A právě nuda může být u bytové kočky docela problém.

Venku má kočka pořád co sledovat. Ptáky, hmyz, jiné kočky, lidi, zvuky, pachy. Doma má misku, pelíšek a hračku, kterou už třikrát ignorovala, protože ji očividně přestala bavit.

Pak se večer vrátíme domů a čekáme, že bude spát.

Ona má ale konečně společnost.

U nás pomohlo začít si s ní večer chvíli hrát. Nic složitého. Udice, myška, něco, za čím může běhat. Někdy schovám pár granulí na různá místa a nechám ji hledat. Je zajímavé, jak moc ji to dokáže zaměstnat.

A potom dostane jídlo a většinou se jde uklidit někam, kde má klid.

Není to žádná zázračná metoda. Někdy to zabere a někdy se stejně ve dvě ráno rozhodne, že chodba potřebuje důkladně proběhnout.

Co jsme si naopak trochu pokazili sami, bylo noční mňoukání.

Když se ozvala, někdo vstal. Někdy dostala jídlo, někdy pohlazení, někdy jsme jen otevřeli dveře. Kočka si samozřejmě rychle spojila dvě věci dohromady. Zamňoukám = člověk vstane.

Chvíli nám trvalo, než jsme jí vysvětlili, že v noci se nic zajímavého dít nebude.

U koček je podle mě vůbec snadné některé chování nechtěně podporovat. Člověk jí chce vyhovět, protože mňouká, a vůbec si neuvědomí, že právě tím jí vlastně ukazuje, že to funguje.

Samozřejmě pokud začne kočka najednou v noci hodně mňoukat, přechází po bytě nebo se její chování výrazně změní, nebrala bych to automaticky jako nějaký její nový noční koníček. U starších koček může být změna nočního chování spojená i se zdravotními problémy a tam už bych se raději poradila s veterinářem.

Jinak jsem si ale zvykla na to, že naše kočka prostě nemá úplně stejný den jako já.

Někdy večer usne vedle mě a je klid. Jindy slyším ve dvě ráno škrábání na škrabadle a pak známé dusání po chodbě.

A ráno?

Ráno samozřejmě spí.

Roztažená přes půl gauče, spokojená a úplně vyspaná.

Já už o něco méně.