Z telefonu se linul hlas paní veterinářky, která sdělovala kočičím opatrovníkům z Vrbičan, že kočička hospitalizovaná na veterině nevypadá vůbec dobře. Paní doktorka pravila, že byla zřejmě pokousána psem, neboť má díry v hlavě.
Že to nemá venkovní kočička v životě jednoduché, to je věc naprosto zřejmá. Někdy však pomyslná hranice překročí meze únosnosti… Že si osud umí s námi živými tvory pohrát někdy až moc, o tom se můžete přesvědčit v mém zbrusu novém vyprávění.
Jakoby některé kočičky přicházely do útulku jen proto, aby dožily v teple a v klidném prostředí. Je tomu skutečně tak.
V srpnu jsem si přivezla tříměsíčního kocourka neznámé rasy. Byl částečně zanedbaný a s nemocnými oušky (roztoči).
U plodných koček si můžeme povšimnout charakteristického chování, které je spojeno s jejich hormonálním cyklem. Tím, jak se na podzim a v zimě zkracují dny, nutí to kočku k anestrii (sexuální nečinnosti).
Jistě všichni známe rčení z oblíbeného českého filmu Na samotě u lesa: „To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou“, ale opak je pravdou. Blecha, která parazituje na vašem mazlíčkovi, může bez problému sát i na člověku.
Pozice uší představuje jeden ze signálů, podle kterých poznáme, jestli se kočka chystá k útoku… Pokud má kočka sklopené uši zcela k hlavě, naznačuje to na obranný postoj. Když je má sklopené, ale zkroucené tak, že je zepředu vidět jejich špička, chystá se zaútočit.
Probudila jsem se na velmi zvláštním místě, bylo to ale úplně jinde, než jsem si pamatovala z osudové půlnoci, kdy jsem byla převezená ze Slaného do děcáku… Ležela jsem totiž v jiné kleci a koukala jsem se na jiný pokoj. Probuzení bylo navíc naprosto děsivé.
Že je tento příběh andělský, o tom nemůže být žádných pochyb. Každá kočička se totiž do útulku dostane za různě záhadných okolností, ale pokaždé je tato velká náhoda osudovým plánem.
Se svou ženou Pavlou a dvěma syny jsme milovníci všeho živého. Do naší rodiny patří několik zvířecích členů, ale nikdy jsme si je neopatřovali záměrně.