Že je tento příběh andělský, o tom nemůže být žádných pochyb. Každá kočička se totiž do útulku dostane za různě záhadných okolností, ale pokaždé je tato velká náhoda osudovým plánem.
Se svou ženou Pavlou a dvěma syny jsme milovníci všeho živého. Do naší rodiny patří několik zvířecích členů, ale nikdy jsme si je neopatřovali záměrně.
Už tři roky mám ruskou modrou kočku (v únoru jí bude 6 let). V srpnu jsem se sestěhovala se svým přítelem do jednoho bytu a pořídili jsme jí parťačku z útulku (britská modrá asi 3 roky).
Nevím, čím začít… Jak vyjádřit lítost, pocit bezmoci a podivnou tíseň tam někde hluboko uvnitř. Když jsem viděla nebohého Foresta ležet nehybně v kleci, sevřelo se mi hrdlo úzkostí.
Kočky se mnohem více než lidé vyjadřují postojem svého těla. Proto je vhodné, když jejich řeči těla porozumíte, abyste v komunikaci s nimi nezůstávali pozadu.
Všichni jsme napjatě čekali na výsledky vyšetření. Moje nová panička si zoufala a v duchu si moc přála, abych vše zvládnul a překonal.
Jmenuji se František, jsem již stár, a proto bych vám rád vypověděl svůj nelehký životní příběh potulného kocouřího dobráka. Rád bych, aby tady jednou za mnou zůstala vzpomínka na nezapomenutelného kocourka, kterým bezpochyby jsem.
Co dělat s kocourkem, kvůli němuž jsou jeho majitelé vyčerpaní a nevyspalí? Syn a jeho přítelkyně mají devítiměsíčního britského kocourka. Už od začátku byl dost agresivní, byli od něj stále poškrábaní.
Kočičí sociální program není název oficiální, i když se tak tváří. Jak jinak nazvat materiální podporu koček (často bez domova) v původním prostředí? Je to taková malá obdoba lidského Food not Bombs, kdy skupinka dobrovolníků vaří jídlo, které pak rozdává bezdomovcům.
V neděli 11. listopadu 2012 se koná v prostorách Chvalské tvrze (Praha 9, Horní Počernice) v pořadí již 15.