Ještě jsme se nestačili vzpamatovat a rozloučit se s kočičkami, které nás v těchto smutných dnech opustily, a opět nás překvapilo další loučení. Tentokrát s milovanou Lízinkou, která zemřela na vážné onemocnění.
Teritoriální chování patří mezi vrozené instinkty a zachovávají si ho i domácí kočky chované v bytech. Lépe pozorovatelné je u kocourů.
Vendula Svobodová, prezidentka nadačního fondu Kapka naděje a manželka zesnulého hudebního skladatele Karla Svobody, je známá svou láskou ke kočkám a ostatním zvířatům. Dokonce se neštítí ani takové práce, jako je dojení koz nebo kydání hnoje na statku.
Máme téměř tříletého kastrovaného kocoura (kříženec domácí a siamské kočky), s nímž jsem se před tři čtvrtě rokem přistěhoval do bytu k přítelkyni, která má šestiletého nekonfliktního psa (kočky snáší naprosto perfektně). Půl roku vše probíhalo bez problémů.
Ignáckova cesta byla v srdíčkovém útulku velmi krátká, náročná a velmi smutná, ale vše má svůj význam a asi to tak skutečně mělo být, aby se kocourek nemusel nadále trápit. O slovo se hlásí bezmoc a lítost, ale zároveň také vnitřní klid.
Slzy se mi derou do očí jen při sebemenší vzpomínce na milovanou kočičí stařenku Berušku. Vidím ji na oblíbených místech - koukající z okna do dáli, sedící ve dřezu i odkapávači na nádobí, spící na lavici, židli, lince, papající bonbonky.
Máme problém s naším kocourem Čendou. Je to desetiměsíční kříženec obyčejné kočky a angory.
aneb Já přece všechno vím! Po nekonečných úvahách „ano, nebo raději ne?“ jsem si konečně vezla domů Maryšku. Byla to už asi pátá kočička, kterou jsem si ve Vrbičanech vyhlédla.
Vše začalo před dvěma lety v blízkosti královského hradu Karlštejn. Jedné vesnické kočičce, která se z neznáma (možná až z hradu) zatoulala do Třebáně, se narodila čtyři koťata.
Počasí se konečně mění k lepšímu, a tak člověka pomalu napadají myšlenky na dovolenou. Pokud ji už plánujete, jistě jste narazili na otázku, kdo vám po tuto dobu pohlídá vaši kočičku.