Jsem starší kočička, zažila jsem už ledacos, ale smutek tak obrovský, jako když zemře mládě, už dávno ne. Jinak prožíváme ztrátu strace a jinak kotěte.
Mám šestiletého o kastrovaného siamáka, který v poslední době žárlí na můj počítač. Vždycky, když k němu sednu, něco počurá.
Zasedni člověče k velkému počtení o malé černé kočičce. Samotný příběh drobné černé Kleopatry však začal osud psát již dávno předtím.
Jmenuji se Artuš a stal se ze mne překrásný kocour, ale vždy tomu tak nebylo. Mám černou dlouhou a pěstěnou srst šlechtice, jakoby měla být jakousi oponou a zakrýt všechny nedostatky, které mi život nadělil.
I když jsem rodilá Pražačka a v Praze jsem bydlela do svých 25 let, své dětství si spíše spojuji s venkovem. Ty nejkrásnější zážitky a vzpomínky mám právě z vesnice, kam jsem jezdila jako malá každý víkend a kde jsem trávila celé prázdniny.
Kdysi jsem byla Moura, ale v útulku jsem dostala jméno Olívie. Popravdě, já taková Olívie vlastně jsem a jako správná kočka se tak patřičně chovám.
Kočky jsou jedinečné a nesrovnatelné ve způsobu, jakým hospodaří s časem. Není proto divu, že se staly inspirací mnohým myslitelům nebo umělcům.
Máme kastrovanou kočku a začal za ní chodit toulavý kocour. Značkuje nám úplně všude po celé terase - do bot, na okna, na židle, no prostě všude.
Možná se vám to už někdy stalo. Začnete si hrát se svojí milovanou kočkou, hladíte ji po bříšku, když tu najednou se z nevinné hry stává poněkud drsnější akce… Když si s kočkou hrajete, může se někdy stát, že vám znenadání stiskne zápěstí předními tlapkami (samozřejmě s vystrčenými drápky, aby to pořádně bolelo) a přitáhne si vás, zatímco její zadní nohy kopou (současně nebo střídavě).