Turecká angora

Historie

Turecká angora je považována za jedno z nejstarších plemen koček. Pochází z náhorních rovin jižního Kavkazu, kde za drsných podmínek žily tyto kočky po staletí. V Turecku se bíle zbarvená angora postupně stávala kočkou posvátnou. Obliba angor vzrostla za života Kemala Atatürka, tvůrce moderního Turecka a prvního tureckého prezidenta, jehož miláčkem byl bílý turecký kocour s nestejně zbarvenýma očima. Po smrti Atatürka - na jeho počest a památku - se v Turecku začali systematicky zabývat chovem jeho oblíbeného plemene. Bílé angory jsou nadále součástí tureckých ZOO, kde je o ně pečováno jako o národní dědictví.

Chov
V roce 1970 byla turecká angora uznána organizací SFA USA jako samostatné plemeno, nejprve pouze v bílé barvě, později pak i v ostatních barevných varietách. Až v roce 1988 byla turecká angora za uznána FIFe (Fédération lnternational Féline), ovšem pouze v bílé barvě, s modrýma, jantarovýma nebo různobarevnýma očima. Začala se objevovat na výstavách a narodilo se několik mláďat. U čistě bílých koček se občas vyskytuje hluchota. Tento nedostatek bílých tureckých angor přiměl chovatele v různých zemích a posléze i FIFe, že byly uznány téměř všechny barevné variety. K nám se první pár těchto koček dostal v roce 1986. Paní ing. Jana Štěpánková dovezla z tureckých ZOO kocoura Omara, kočku Hayat Leydi a později kocoura Fatima. Další zvířata - kočka Fanta An a Vezír An, se k nám dostali z Ukrajiny.

Standard

Turecká angora patří do skupiny polodlouhosrstých koček. Vyznačuje se elegancí, půvabem a pružností. Tělo má jemnou stavbu kostry, je štíhlé, s nepříliš silně vyvinutým hrudníkem. Hlava posazená na středně dlouhé, štíhlé a půvabné šíji je malá až středně velká, klínovitá, v horní části široká a lehce se zužující do špičky směrem k bradě. Brada je jemně zaoblená. Nos je středně dlouhý bez stopu. Uši jsou dlouhé, zašpičatělé, široké v nasazení a dobře osrstěné s chomáčky chlupů uvnitř boltců; na hlavě jsou vysoko nasazené a jsou vzpřímené. Oči jsou velké ve tvaru mandle a směřují lehce šikmo vzhůru.Končetiny jsou dlouhé, zadní jsou delší než přední. Tlapky má turecká angora malé, jemné a kulaté. Měly by mít elegantní chomáčky chlupů mezi prsty. Ocas je dlouhý, sbíhající se do špičky, v nasazení silný, na konci úzký a dobře osrstěný. Srst je na celém těle středně dlouhá, na límci pak dlouhá. Je hedvábná a splývavá, na břiše lehce zvlněná, bez podsady. Chlupy jsou velmi jemné a mají hedvábný lesk.

Povaha - pán nad domovem
Povahou se turecká angora poněkud liší od jiných koček. Více než na svém domově lpí na svém pánovi, kterého si sama vyvolí. Těší jí pochvala, proto lehce zvládá různé úkony včetně aportování. K ostatním zvířatům v rodině je tolerantní a se psy dokonce často uzavírá přátelství.
Turecká angora je mimořádně odolná, přizpůsobivá a vyznačuje se přátelským temperamentem. Je citlivá a inteligentní. Má ráda určitý prostor k pohybu, miluje horní sféry bytu, snadno se naučí chodit na vodítku, ale velmi dobře se chová i v menším bytě.

Péče

Péče o srst je snadná. Přestože je delší, neplstí se a proto nepotřebuje denní vyčesávání.

Text a foto: Ing. Lenka Žďárská

Chovatelská stanice tureckých angor Dinar