Tibetský španěl

Historie

Již podle názvu není pochyb, že tibetský španěl pochází z Tibetu. Konkrétní původ tohoto plemene ale není přesně objasněn. Psy, kteří svým vzhledem připomínali tibetského šapněla, zachycují kresby pocházejících ze 7. století našeho letopočtu. Někteří kynologové považují „tibeťana“ za formu pekingského palácového psíka. Jiní se zase kvůli společným znakům domnívají, že vznikl z tzv. posvátných budhovitých psů, kteří přišli do Tibetu z Indie. Za rodiče tohoto plemene se považuje i tibetský teriér a lhasa apso. V Tibetu se předchůdci těchto psíků chovali jak v klášterech, tak na venkově. Psíky dostávali darem vzácné návštěvy nebo jiné kláštery. Kdy a jak se dostali tibetští španělé do Evropy není přesně známo. Historicky zdokumentováno je, že na přelomu 19. a 20. století bylo do Anglie přivezeno více psů, kteří typově odpovídali tibetským španělům. V dnešní době se toto plemeno chová skoro ve všech kynologicky vyspělých zemích. V České Republice se tibetský španěl poprvé objevil v roce 1987. Dosud se jedná o plemeno málopočetné a poměrně vzácné.

Povaha a využití
Tibetský španěl je společenský pes veselé povahy, se sebevědomým vystupováním, mimořádně inteligentní, rezervovaný vůči cizím. Je ostražitý, věrný, ale nezávislý. Je dobře cvičitelný, avšak má svoji hlavu. Určitá svéhlavost je pro tibetškého španěla jednoduše příznačná, záleží pak na důvtipu a vynalézavosti majitele, jak svého psa přesvědčí, že to, co po něm chce, je pro něj to pravé. Důležitá je správná a trpělivá výchova vedena pomocí pozitivní motivace. Na tibetského španěla se totiž nesmí po zlém. Je temperamentní, ale přesto si libuje i v odpočinku a lenošení na gauči. Je odolný a nemusíme mít strach brát ho i na delší procházky přírodou. Miluje děti a dobře se snáší i s ostatnímy psy a jinými zvířaty.

Vzhled

Plemeno patří mezi dekorativní malé psíky. Délka jeho těla mírně převyšuje výšku v kohoutku. Hlava je menší a robustní. Lebku má mírně protáhlou, klenutou a širší. Nos je většinou černý, střední délky, tupý a tlumený bez vrásek. Oči jsou hnědé barvy s černým lemováním. Je to psík s jasným a zářivým výrazem. Uši, svěšené a posazené dosti daleko, jsou v dospělosti dobře pokryté pernatou srstí. Silný krk je krytý hřívou popřípadě šálem z delší srsti; tento znak je u psů výraznější než u fenek. Bohatě osrstěný ocas nosí většinou zatočený nahoru, přehozený přes záda. Na hýždích má delší srst vypadající jako „sukénka“. Tibetský španěl má svrchní srst hedvábnou, na hlavě a přední straně nohou je hladká, středně dlouhá, na ocasu a hýždích delší. Podsada je jemná a hustá. Vyskytuje ve všech barvách a jejich kombinacích (sobolí, bílá, černá, partikolorní a trikolorní, černá s pálením). Kohoutková výška: cca 25,4 cm. Hmotnost: Ideální v rozmezí 4,1 až 6,8 kg

Péče

I když to tak možná nevypadá, jednou z výhod tibetského španěla je nenáročnost na péči. Jeho krásná srst vypadá elegantně bez jakýchkoli větších úprav a stačí ji jen občas pročesat, důkladněji pak v období línání. Koupání není třeba provádět příliš často, jen v případě potřeby. Má velmi pevné zdraví a netrpí žádnými moderními psími chorobami. Dostatek pohybu je důležitý i pro malé společenské psy, jako je tibetský španěl.

Text: Markéta Dortová

Foto: Martn Rytych, Renata Hofmann