Rhodéský ridgeback


… je pes s důstojnou povahou, velkou silou, elegantním vzhledem a charakteristickým hřbetním pruhem srsti, která roste opačným směrem. Toto temperamentní plemeno původem z jižní Afriky si v posledních letech získává stále větší popularitu, což je dáno nejen jeho líbivým vzhledem, ale i specifickou povahou. Je ztělesněním obratného, svalnatého, vyváženého a aktivního psa, který se hodí hlavně do mladých a sportovně založených rodin…

Historie

Dávné legendy nebo jen historické povídání většinou představují romantické pojetí skutečnosti, někdy dokonce sahají informace do bájí a pověstí. Ale legendy nejsou bezvýznamné, mnohdy dokáží člověka nadchnout. Pokud tedy uvěříme historii, která se k těmto elegantním psům vztahuje, uvěříme i teorii o původu ridge, pruhu se dvěma víry na hřbetě. První psi s hřebenem obráceně rostoucí srsti na hřbetě se objevili v Egyptě již před 3 000 lety. Dokládají to řezby a malby nalezené v hrobech faraónů. Ridgeback, jak ho známe dnes, je plemenem vzniklým v Africe v průběhu posledních tří set let. Psi byli drženi i na farmách nejen po celé jižní Africe, ale i v Mosambiku a dokonce i v Keni. Rhodéský ridgeback prokazoval, že je nejen talentovaným honícím psem, ale i psem schopným hlídat farmu, pást dobytek a ohlídat dům. Na jeho vývoji se podílela celá skupina psů. Došlo ke křížení domácích afrických honičů Hotentotů s evropskými plemeny loveckých psů. Dále byli kříženi psi různé tělesné stavby a barvy. Měli však jedno společné, a to pruh srsti rostoucí v opačném směru – ridge. Jejich popularita stoupala, zejména když dokazovali své schopnosti a odvahu při lovu velké zvěře. Později se jim začalo říkat lion dogs (lví psi). Je třeba podotknout, že tito psi nikdy lvy nenapadali, ani se je nepokoušeli usmrtit. Mnohem více se uplatňovala jejich mimořádná pohyblivost, vytrvalost a schopnost pohybovat se stále rychleji. Uměli unikat lvím tlapám a zastavit krále zvířat na tak dlouho, než se na místo dostal lovec. Kromě lvů, sloužili tito psi i k nahánění paviánů a divokých prasat. Pracovali obvykle ve dvou nebo tříčlenných skupinách a kořist obratně zadržovali do příchodu lovce.

Vzhled podle standardu

Rhodéský ridgeback by měl být harmonicky stavěný, silný, svalnatý, obratný a aktivní, symetrický z profilu a při pohybu střední rychlostí vysloveně vytrvalý. Hlavní důraz se klade na pohyblivost, eleganci a funkční zdraví bez jakýchkoliv tendencí k nadměrně mohutnému vzhledu. Zvláštností plemene je hřeben na hřbetu (»ridge«), což je pruh srsti, jež roste opačným směrem než na zbývajících částech těla. Hřbetní pruh je základním charakteristickým znakem tohoto plemene. Ridge musí být jasně ohraničený, symetrický a směrem k zádi se zužuje. Musí začínat bezprostředně za lopatkami a dosahovat až ke kyčelním hrbolům. Hřeben na hřbetě smí vykazovat jen dva víry srsti (»crowns«), jež jsou stejného tvaru a jsou umístěny symetricky proti sobě. Dolní okraje vírů nesmějí přesahovat přes horní třetinu hřbetního hřebenu.

Hlava ridgebacka má být poměrně dlouhá, lebka plochá a poměrně široká, mezi ušima má být bez záhybu (nakrčení) při reakci. Nos má být černý nebo hnědý ve vazbě na barvu psa. Jinak zabarvený nos není povolen.

Oči ridgebacka mají být kulaté, bystré a jiskrné s inteligentním výrazem a jejich barva musí harmonizovat s barvou psa.

Uši mají být položeny trochu výše, jsou středních rozměrů, v základě poměrně široké a postupně se zužující k oblému bodu. Mají být nošeny blízko hlavy.

Celková postava tohoto psa by měla být svalnatá, hrudník ne příliš široký, ale velmi obsáhlý a prostorný, žebra poměrně dobře rostlá, nikdy ne kulatá jako obruč od sudu. Bedra jsou silná, svalnatá a mírně klenutá. Přední nohy mají být perfektně rovné, silné a s těžkými kostmi blízko těla. Na zadních nohou mají být svaly čisté, dobře zřetelné s hleznem dole.

Ocas má být silný u kořene a postupně se zužující ke konci, bez toho, aby byl drsný. Nemá být umístěn ani příliš vysoko, ani příliš nízko a má být nošen s malým zakřivením nahoru, nikdy zatočený.

Srst má být krátká a hustá, na pohled hladká a lesklá, ale nikdy ne jako vlna ani jako hedvábí.

Barva je od světle pšeničné po červenou pšeničnou. Hlava, tělo, nohy a ocas mají být stejné barvy. Trochu bílé na hrudi je povoleno, ale bílé prsty jsou nežádoucí. Tmavý čenich a uši jsou povoleny.

Požadovaná kohoutková výška: psi: 63-69 cm, feny: 61-66 cm

Hmotnost: psi: 36,5 kg, feny: 32 kg

Povaha a charakteristické vlastnosti

Ridgeback je rozvážný a velmi inteligentní pes. V mládí je velmi energický, ale dospíváním se stává klidnější, někdy může dokonce i zlenivět. Je to pes velmi vnímavý a bystrý. Dospívá poměrně dlouho, a proto je možné ho po dlouhou dobu cvičit. Při jeho vedení je potřeba se vždy řídit citem a porozumět mu. Je chápavý, ale vyžaduje důslednou výchovu už od mládí (nejlépe ve formě hry). Je důležité neporovnávat ho s jinými plemeny a uvědomit si, že nebude poslouchat třeba jako německý ovčák, protože ridgeback má svoji hlavu a lovecké pudy. Nesmíme zapomenout, že slepá poslušnost je tomuto plemeni cizí, protože to není otrok, ale partner člověka. Ridgebackové jsou pověstní svou pamětí a silnou vůlí. Pamatují si slušné zacházení i nespravedlivé potrestání, které pak musí člověk dlouho napravovat. Řádná výchova již od útlého věku vám zajistí poslušného a vychovaného parťáka se vším všudy. Návštěva kynologického cvičiště by měla být jedna z nejdůležitějších aktivit. Ovšem měli byste cvičiště a vycvikáte vždy dobře vybrat, protože násilný dril ve stylu výcviku německých ovčáku na něj moc neplatí…

Ridgeback je velmi úzce spjat s člověkem, je to rodinně založený pes a velmi nerad zůstává dlouho sám. Je oddaný a velmi přilne ke svému pánovi a celé rodině. Je ideálním společníkem do rodiny díky své touze po lidské pozornosti. Je velmi důležité, abychom ho přijali za člena své rodiny a dovolili mu účastnit se našeho života. V žádném případě nepatří do ohrady či kotce, kde by se jeho výjimečná povaha, kterou disponuje, navždy vytratila. Lidé, kteří ho takto chovají, sice mají ridgebacka, ale přicházejí o nevšední zážitek soužití... Rhodéský ridgeback je družný a potřebuje se seznámit již velmi brzy s dalšími psy a jinými zvířaty a samozřejmě i s jinými lidmi. Díky své citlivé a vnímavé povaze reaguje na jakoukoliv změnu a každé nečestné a zlé chování cítí jako velikou křivdu. K cizím lidem se chová rezervovaně, ovšem bez známek plachosti nebo agrese. Jen málokdy štěká.

Využití

Ani dnes však není ridgeback jen domácí mazlíček. Je samozřejmě velmi příjemným a milým společníkem, ale využití nachází také jako pes sportovní, v některých zemích i jako pes armádní, policejní nebo záchranářský. Ve své domovině se využívá k lovu. Je ale spousta dalších aktivit, ve kterých se může uplatnit.

Pes pracovní

Rhodéský ridgeback je od přírody vynikající hlídač. V USA je využíván jako pracovní a ochranný pes, v Jižní Africe je psem policejním, v Izraeli ho využívá armáda. Je to rozený stopař, má vynikající fyzické a psychické předpoklady pracovního psa.

Pes obranář

Ridgebacka není vůbec nutné cvičit jako obranáře, v tomto směru má dědičný talent. Je to báječný a nadaný hlídač, proto také není nikdy sám od sebe agresivní a nemá sklon napadat. Charakteristickým projevem je, že cizí lidi bouřlivě nevítá. Nebojí se jich, ale jeví o ně jen málo zájmu.

Pes lovecký

Ve své domovině se využívají při lovu velkých kočkovitých šelem. Rhodéský ridgeback je zařazen FCI do skupiny VI. - honiči, barváři.

Agility

Pro agility se může zdát poměrně velký a těžký, ale díky svým tělesným dispozicím, síle, rychlosti, dynamičnosti, vytrvalosti a pružnosti pohybu vyniká před ostatními velkými plemeny. Tyto vlastnosti ho předurčují k tomu, aby se prosadil.

Coursing

Neboli terénní dostihy za návnadou představují velmi příjemné zpestření a využití výborných pohybových vlastností ridgebacků. V této kynologické disciplíně ridgeback většinou exceluje.

Zdraví

Ostatně jako většina velkých plemen má i ridgeback sklon k dysplazii kyčelního kloubu. Štěňata by proto neměla být překrmována a jejich hmotnost by měla vždy odpovídat jejich velikosti. Zvlášť štěńata a mladé psy je nutné krmit pouze kvalitním krmivem. Rozhodnete-li se pro granule, pak volte kvalitní značku určenou pro štěňata velkých plemen (do věku dvou let) a posléze řadu pro dospělé psy velkých plemen. Není dobré ridgebacka fyzicky namáhat a přetěžovat, dokud jeho svalstvo a klouby nejsou upevněné, to znamená minimálně do dvou let. Další závažnou nemocí tohoto plemene je dermoid sinus, což je zhutnělá tkáň, ve které se tvoří úzké kanálky, a které se objevují podél středové linie na hřbetní části těla psa od vrcholku hlavy až po kořen ocasu a vedou až do páteřního kanálu, v němž je uložena mícha. Zasahují-li až do páteřního kanálu, vyvolávají cysty poruchy pohybu pánevních končetin a způsobují u postiženého zvířete nervové poruchy. Dermoid sinus se dá objevit několika způsoby - prohmatáním kůže v podezřelých oblastech (mezi prsty nahmatáme tenčí provázek, dle stáří psa), také se na inkriminovaném místě může zdát srst tmavšího zbarvení, což poznáme vizuální kontrolou. Toto onemocnění je dědičné a postižení psi se vyřazují z chovu a po narození se utrácejí. Samozřejmě se může stát, že těsně po narození či na první prohlídce štěněte neshledáte nic závažného a v pozdějším věku dermoid sinus objevíte. V tomto případě je operace to jediné a možné řešení. Každý majitel, kterému pejsek onemocněl v dospělosti, by měl ohlásit tuto skutečnost chovatelské stanici, ze které si pejska odebral. Chovatel by měl zajistit, aby chovná fena neměla štěňata, protože je pravděpodobně nositelkou genu. Stejně tak chovatelé krycího psa, který je otcem vrhu, musí být informováni. Pokud pes – otec, nebo fena – matka, jejichž potomci měli prokázaný dermoid sinus, budou mít další potomky, tak pouze za odborného dohledu poradce chovu.

Náš ridgeback Dusty

S manželem žijeme v Praze, v panelákovém bytě 2+kk/L. Oba jsme si vždy přáli mít vlastního pejska. Touha mít domácího mazlíčka a kamaráda byla velká, ale vždy, když jsme již plánovali, že si pejska pořídíme, podlehli jsme tlaku okolí. Znáte to… pes v Praze, v malém bytě… týrání zvířete. I přes veškeré negativní názory okolí jsme se stejně rozhodli pejska si přece jen pořídit a začali jsme vybírat vhodného kandidáta. Zkoumali jsme řadu plemen, ale rhodéský ridgeback nás oba okouzlil nejen svým vzhledem, ale hlavně povahovými rysy plemene, a tak byl pro nás jasná volba :-) Pejska jsme si pořídili v chovatelské stanici „Adarův dvůr“ a sedmitýdenní štěňátko jsme si přivezli do stověžaté matičky Prahy. Netvrdím, že to bylo vždy jednoduché, ale nikdy jsme nelitovali, že pejska máme. Dnes bychom si již nedokázali život bez našeho Dustyho vůbec představit.

Závěrem

Rozhodně není lehké se rozhodnout a vybrat správného pejska, každé plemeno má své pro a proti. Ale věřte, že stojí za to s ridgebackem sdílet kus vašeho života. Bude tím nejlepším a nejvěrnějším kamarádem a vždy bude stát po vašem boku - děj se co děj. Schválně, vyzkoušejte si podívat se mu do očí… Myslím, že v tu chvíli přestanou veškerá „proti“ existovat. My jsme šťastni za den, kdy jsme se pro rhodéského ridgebacka rozhodli. Přeji vám, ať je vaše volba také správná.

Text: Jana Moravcová,

čerpáno z knihy Psí poznatky a zkušenosti – autor Philippe de Wailly

částečně převzato z:

www.ckrr.cz

www.adaruvdvur.wz.cz

www.ridgebackdusty.estranky.cz

Foto: Jana Moravcová, p. Lorenzová, Renata Hofmann StudioRen