V poslední době se dají na procházkách potkat psi v kočárcích čím dál častěji. Někdo v nich vozí malého pejska, jiný staršího psa, který už toho tolik neujde. A pokaždé se najde někdo, komu to přijde zvláštní. Vždyť proč má pes jezdit v kočárku, když má normálně chodit po svých?
Já osobně na tom nic špatného nevidím. Když má pes problém s pohybem, bolí ho klouby nebo už jednoduše nemá tolik sil jako dřív, přijde mi kočárek jako dobrá pomůcka. Navíc nemusí jít vždycky jen o psa. Někdy má zdravotní problémy i jeho majitel a společné procházky jsou pro něj čím dál náročnější.

Nejčastěji si asi představím staršího psa, který už nezvládne tak dlouhé procházky jako dřív. Pořád chce ven, zajímá ho všechno kolem a těší se, když se vezme vodítko. Jenže jeho tělo už nemusí zvládnout to, co před několika lety.
A právě tady mi kočárek dává smysl. Pes může část cesty ujít sám a potom si odpočinout. Nemusí kvůli horší pohyblivosti zůstávat doma, zatímco zbytek rodiny vyrazí ven.
Využití najde také u psů po operacích nebo úrazech, pokud jim veterinář dovolí pobyt venku, ale zatím nemohou normálně chodit. Někdy může být kočárek užitečný i pro psy s dlouhodobými zdravotními problémy.
Tohle je věc, na kterou se podle mě trochu zapomíná. Představte si třeba staršího člověka, který má doma psa a celý život s ním chodil na procházky. Jenže postupem času se mu zhorší pohyblivost a už nezvládne ujít takovou vzdálenost jako dřív.
Pes přitom může být pořád čilý a ven se těšit. Kočárek pak může pomoct oběma. Majitel nemusí společné procházky úplně vzdát a pes může dál trávit čas venku se svým člověkem.
Mně osobně přijde škoda odsuzovat něco takového jen proto, že pes zrovna nejde vedle člověka na vodítku. Ne každý zná důvod, proč ho majitel v kočárku veze.
U zdravého a aktivního psa bych určitě nechtěla, aby celou procházku proseděl v kočárku. Psi potřebují pohyb, očichávání a možnost prozkoumávat okolí. To všechno k jejich běžnému životu patří.
Jenže ne každý pes má stejné možnosti. Starší pejsek může ujít jen kousek a potom už potřebuje pauzu. V takovém případě mi přijde kombinace chůze a odpočinku v kočárku úplně v pořádku.
Pokud ale pes začne najednou hůř chodit, kulhat nebo odmítá procházky, je dobré nejdřív zjistit příčinu. Nemusí jít jen o stáří a někdy za tím může být bolest, kterou je potřeba řešit s veterinářem.
Samozřejmě se nedá čekat, že každý pes do kočárku vleze a bude v něm hned spokojený. Pro některé může být zvláštní už jen to, že se najednou ocitnou v něčem, co se pohybuje a na co nejsou zvyklí.
Proto je lepší začít pomalu. Nechat psa kočárek očichat, dát mu čas a třeba ho nalákat dovnitř oblíbeným pamlskem. První jízdy by měly být krátké, aby si na něj mohl postupně zvyknout.
Při výběru bych myslela hlavně na pohodlí a bezpečnost. Pes by měl mít dost místa, kočárek by měl být stabilní a dobře větraný. V létě je potřeba dávat pozor na přehřátí, zvlášť když v něm pes zůstává delší dobu.
Za mě určitě užitečná pomůcka, pokud má své opodstatnění. Chápu, že někomu může připadat zvláštní vidět psa v kočárku, ale ne každý pes má možnost chodit dlouhé vzdálenosti. A ne každý majitel je zvládne ujít společně s ním.
Já bych mnohem raději viděla staršího pejska, který si díky kočárku může užít výlet se svou rodinou, než aby musel zůstávat doma jen proto, že už mu nohy tolik neslouží.
Koneckonců, pes asi neřeší, jestli jede v kočárku, nebo jde vedle nás. Hlavní pro něj je, že může být venku a se svými lidmi.