Přeskokové chování u psů

Určitě se vám někdy stalo, že jste u svého psa pozorovali chování, která jste si v dané chvíli nedokázali vysvětlit. Je možné, že se jednalo o tzv. přeskokové chování. Přeskokovým chováním označujeme typ jednání, které vyvolá nějaká konfliktní situace. Konfliktní situací nemyslíme jen setkání se soupeřem nebo úhlavním nepřítelem, ale i situaci, kdy působí nějaký velmi silný podnět na centrální nervovou soustavu. Hlavním úkolem přeskokového jednání je uvolnit napětí.

Motivace
V přírodě i mezi lidmi, se každé zvíře dostává do konfliktních situací. Jako příklad uveďme situaci kdy fence, která má čerstvě štěňata, položíme její oblíbenou pochoutku trochu déle od jejího pelíšku, kde právě leží se svými štěňaty. Fena musí vyřešit konflikt zda jít žrát nebo zůstat u štěňat. Každý z podnětů vzbudí určitou motivaci a protichůdné působení současně působících motivací může najít různá východiska ve vnějším chování. Jedním z těchto východisek je právě přeskokové jednání.

Přeskokové jednání u lidí
Abychom si přeskokové jednání trochu přiblížili, zabrousíme teď i do našich řad. Tento typ chování není příznačný jen pro zvířata, ale týká se i lidí. U lidí se přeskokové chování pojí hlavně s jednáním v rozpacích při stresové situaci. Jako příklad uveďme drbání se ve vlasech, upravování kravaty, hraní si s různými předměty nebo zapálení cigarety, i když byla předchozí právě dokouřena. K přeskokovému chování můžeme řadit i různé způsoby odlehčení situace. Určitě se vám stalo, že během nějakého rozhovoru se schylovalo ke konfliktu, ale díky pronesené humorné poznámce se atmosféra pročistila. Někdy dochází k takovým situacím, že se lidé začnou smát ve chvílích, kdy prožívají velmi bolestné situace.

Uvolnění napětí
Co se stane, když v konfliktní situaci začnou dvě motivace působit proti sobě tak, že ani jedna z nich nemůže převládnout? Při působení dvou stejně silných a protichůdných podnětů dochází k přílišnému zatížení nervové soustavy. Zvíře si v takové situaci vypomáhá přeskokovým chováním s výsledným cílem uvolnit napětí. S přeskokovým jednáním se můžeme setkat zejména u vnitrodruhových potyček. Dojde zde ke střetu přirozených tendencí – zaútočit či utéct. Oba sklony se zablokují a zároveň se uvolní další typ chování, zdánlivě neodpovídajícího dané situaci. Bojující sokové na sebe přestanou náhle dotírat a věnují se nějaké neškodné činnosti.

Příklady tohoto chování
Jako typický důsledek přeskokového jednání je značkování či bezúčelné očichávání a požírání trávy. Pokud má pes v povaze hlídat, tak příchod cizí návštěvy na zahradu se mu moc nelíbí. Štěká, má tendenci "vetřelce" vytlačit ven, možná by i kousl. Jeho pán ho ale důrazně okřikne a uvede ho k vlídnému chování. Přirozená tendence bránit svoje území se střetla se zákazem a hrozbou od majitele. Možná reakce psa na dvě protichůdné motivace je, že s neobvyklou intenzitou močí na okolní keře, nebo jde a začne hltavě žrát ze své misky, ačkoliv jí nechával celý den bez povšimnutí. K přeskokovému jednání často dochází i během výcviku. Při cvičení přivolání psa se po nevhodném předchozím výcviku může projevit konflikt mezi odměnou a trestem, takže pes na povel přiběhne pouze poblíž svého pána a náhle začne bezúčelně očichávat a značkovat okolí nebo požírat trávu.

Aportování
Při nácviku aportování může dojít k přeskokovému chování při předávání aportu. Představme si situaci, kdy psovi hodíme klacek. Pes radostně běží za klackem, ale s přinesením a odevzdáním je to většinou horší. Výcvik aportování se provádí na základě loveckého pudu. Pes běží pro klacík s cílem „ulovit kořist“. Jenomže my po něm chceme, aby nám kořist nejenom přinesl ukázat, ale také odevzdal. A zde právě dochází k střetu dvou motivací. Na jedné straně má pes svůj klacek, který si ulovil a který si chce ponechat a na straně druhé nám má tuto kořist předat. A co pes většinou udělá, pokud se tento cvik necvičí správně? Dojde k přeskokovému jednání a pes začne „ulovený“ klacík překusovat. Na tomto místě vyvstává otázka: Jak tedy správně cvičit aportování? Při výcviku aportování zpočátku psovi klacík (hračku, míček atd.) neodebíráme. Se psem se můžeme o klacek chvíli přetahovat, ale pak jej opět pouštíme. Tento postup zopakujeme několikrát po sobě. Ve chvíli, kdy chceme psovi klacek odebrat, zapůsobíme na něj jinou motivací, která bude v danou chvíli pro psa zajímavější a silnější, než byla motivace předchozí. Jednoduše psovi nabídneme buď jiný klacík nebo nějaký chutný pamlsek.