Představení útulku – Kočičí domov Sluníčko

Na otázky odpovídá Milena Petrásková.

Představte čtenářům váš útulek. Kdy byl založen a jak funguje?

Náš útulek vznikl za účelem poskytování péče opuštěným kočkám poměrně nedávno, v červnu 2013. Předtím jsme byli léta členy jednoho pražského sdružení. Vzrůstající počet bezprizorních koček nás však tak nějak „donutil“ osamostatnit se. Kočky chováme v domácím, rodinném prostředí, v našem domě a snažíme se jim čekání na nové domovy usnadnit jak jen to jde. Kromě „centrálního“ útulku v Dobříni občasně využíváme pomoc našich depozit, zvláště pro koťata bez maminky, nebo na ochočování plašších kočiček, na které není v Dobříni z důvodu velkého počtu zvířat čas a nesmírně se nám tento systém osvědčil. Ostatně všechny čtenáře srdečně zveme na návštěvu útulku, aby viděli, jak to tu vypadá. Uvítáme každou návštěvu.

Stíháte kromě péče o zvířátka i něco jiného? Jak probíhá váš běžný den?

Na nic jiného opravdu není příliš času, kromě krmení, úklidu a samotného ošetřování koček je tu ještě spousta administrativy vázané k provozování útulku. O víkendech se snažíme jezdit po akcích, kde se můžeme prezentovat, nebo prodat něco v našem pojízdném benefičním stánku. Dost času zabere putování po veterinách, vyřizování mailů, nebo telefonů, ale vím, že to k tomu patří a není důvod si stěžovat. Dělám to ráda, i když je to občas náročné, neměnila bych. Moje rodina mi hodně pomáhá a má se mnou trpělivost.

Můžete se se čtenáři podělit o nějaké zajímavé příběhy kočiček?

Každá kočička, kterou přijmeme má za sebou zajímavý příběh, většinou ale její celou minulost neznáme, jen většinou víme, že mnoho štěstí asi nezažila. Máme tu například Vítka. Toho jako malého tahaly děti na provázku za nožičku. Když se dostal k nám, musela být celá packa amputována, ale Vítek má bohužel od amputace Fantomovy bolesti. Jednou za čas má záchvat. Fantomova bolest je vlastně bolest něčeho, co vůbec není. Ve Vítkově případě je to nožička. Jezdíme s ním po nejrůznějších veterinách, nikdo si moc neví rady, časem by to mělo odeznít. Pak je tu příběh třeba naší bývalé svěřenkyně Sněženky, který bych nazvala osudovým. Její původní majitelé objížděli pražské veteriny a hledali doktora, který ji uspí. Sněženka začala majitelku napadat. Jedna z veterinářek napsala na facebook výzvu, zda by někdo nemohl pomoci, že majitelé právě jezdí po veterinách a žádají o uspání zdravé kočky. Pro Sněženku tedy jely naše dobrovolnice a dovezly ji sem. Kočička byla opravdu zpočátku agresivnější, ale poměrně rychle se vzpamatovala, nabrala kila a byla božská, ale přeci jen nám dělalo starosti, kdo se takové kočky se záhadnou povahou ujme. Jednoho dne nám volal pán, že vyrábí dekorace z polystyrénu a dostal zakázku vyrobit kytku „sněženku“. Googlil si tedy, jak taková kytka vlastně vypadá a najednou mu vyskočila Sněženka naše. Neváhal a zamiloval se. S kočkou si bezvadně rozumí. Pan Jaroslav bere kočku takovou, jaká je a ona je šťastná. Prý už kočku nechtěl, ale když jí na internetu viděl, prostě to bylo to „ono“. No řekněte, není to osud? Ke každé kočce se váže nějaký příběh, ty kočičky, pro které se najde místo v nějakém útulku či depozitu mají pak spíš už vyhráno, bohužel kapacity nestačí.

Slýcháte nějaké předsudky a mýty ohledně útulkových zvířátek? Jsou pravdivé?

Ano, neustále. Kočka z útulku je nevychovaná, má svrab, škrábe, byla zvyklá žít na ulici, nemůže si zvyknout žít normálně. Pravdivé nejsou! Naší vizí je i osvěta, faktem ale je, že to příliš nestíháme. Je tu ale mimo jiné i například organizace Nekupuj.Adoptuj!, která se osvětou a bořením mýtů přímo zabývá.

Prověřujete zájemce o zvíře?

Ano, každý zájemce prochází takovým vstupním rozhovorem, ale snažíme se, aby to bylo příjemné pro obě strany. Rozhodně nechceme nikoho děsit. Jde pouze o to, abychom zjistili, zda si kočka a potenciální majitel sednou. Nový majitel s námi sepisuje adopční smlouvu, ve které se zavazuje k řádné péči o zvíře, a pokud si bere nekastrované kotě, tak i k jeho sterilizaci, až kočka dospěje. Je nutné, aby nám noví majitelé dávali zprávy o kočce. Může to někomu přijít směšné, ale my své svěřence opravdu milujeme a dělá nám velkou radost každá zpráva z domova. Pokud v novém domově něco neklape, jsme připraveni pomoci.

Stává se často, že lidé vrací adoptovaná zvířata zpět?

Moc často se to nestává. Chtěla bych říct, že vrácení zvířete není pro kočku ideální, ale jsou situace, kdy není důvod lámat to přes koleno. Je důležité, aby byla spokojená kočka i majitel.

Co by měl potenciální zájemce dopředu promyslet?

Musí si hlavně uvědomit, že pořídit si mazlíčka je závazek na spousty let. Musí s promyslet, zda má hlídání, když jede na dovolenou, nebo třeba musí do nemocnice. Zda má finanční prostředky na veterinární péči. Když chce kotě, neměl by být v šoku, že běhá a skáče. Jestliže bydlí ve vysokém patře, musím mít zasíťovaná okna (ne, kočky opravdu nemají devět životů). Pokud má i jiná zvířata, musí uvážit, zda jim tím nějak neublíží a hlavně musí vědět, že to chce trpělivost. Kočka může být po příjezdu do nového domova velmi stresovaná a zalezlá i několik dní. Tohle všechno ale s novým zájemcem probíráme a snažíme se být nápomocní.

Když se dostane zvíře k vám do útulku, za jak dlouho může být adoptováno novými majiteli?

To je hodně individuální. Klape-li všechno tak, jak má, tak po naočkování a odčervení. Dospělé kočky i po kastraci. Je-li kočka nemocná, odvíjí se pak všechno podle toho a může jít do adopce později. Pokud je kočička hodně plachá, snažíme se jí nejprve ochočit.

Co považujete za největší problém vašeho azylu a útulků obecně?

Asi financování a nepochopení ze strany státu. Nebýt finančních příspěvků od příznivců koček a vlastních rezerv, nemohly by soukromé útulky fungovat. Pokud by nefungovaly, byla by situace naprosto šílená. Náš stát se často chlubí tím, že máme zákon o ochraně zvířat, že jsme děsně vyspělí, ale v praxi naprosto nefunguje. Když nahlásíme týrání nebo opuštění zvířete, každý to ignoruje a smějí se nám.

Co vám naopak dělá největší radost?

Tak jednoznačně pozitivní zprávy z nových domovů, pak i takové „maličkosti“, když průjem u kotěte ustane, když si plachá kočka z ničeho nic sedne na můj klín. Taky jsem moc ráda, když se k partě našich dobrovolníků přidá někdo další. Ohromně mě to nabíjí.

Jaký máte názor na kastraci zvířat?

No, jsem jednoznačně pro! Kočky i psi, pokud nejsou určeni ke kontrolovanému chovu a nemají průkaz původu, musí být kastrování. Kočka ani fena nemusí mít jednou za život mláďata. Je to holý a ničím nepodložený nesmysl. Kastrace je ve všech směrech prospěšná a jen díky nezodpovědným majitelům zvířat je jich tolik bezprizorních. Proto i děláme kastrační programy, kdy sterilizujeme divoké kočky. Odchytáme je, ošetříme, necháme vykastrovat a pak vracíme do původních lokalit. Je až těžko představitelné, kolik za jeden rok v takové nekastrované lokalitě přibude dalších koček.

Jakým způsobem mohou lidé pomoci?

Neustále se potýkáme s nedostatkem financí, náklady za veterinu jsou astronomické, takže budeme moc rádi za jakýkoliv finanční příspěvek. Na dary dáváme potvrzení. Mimo to i uvítáme výrobky do našeho benefičního stánku, nebo věci do „aukcí“, které pořádáme přes facebook. Další pomocí je inzerování našich koček na nejrůznějších portálech, nebo třeba dobrovolničení přímo v útulku. Často i sháníme dobrovolníky, kteří budou prodávat na jarmarcích v našem benefičním stánku. Je toho spousty. Naše kočky jsou „bezedné“, takže ohromně uvítáme i materiální pomoc – granule, konzervy, ale i pelíšky, přepravky, podkladové pleny, stelivo...

Dostáváte nějaké sponzorské dary?

Každý náš dárce je naším sponzorem. Jsou i kočičky, které mají svého vlastního sponzora, nebo-li virtuálního rodiče, který jim posílá příspěvky, nebo materiální pomoc, dokud kočička nenajde domov. Všem těmto sponzorům jsme nesmírně vděčni. Bez nich by to nešlo a tímto jím všem moc děkuji.

Více informací hledejte na www.kocicidomovslunicko.cz