Otterhound

Vydrař

Historie

První zmínky o „vydřích psech“ pocházejí z Anglie z 12. století. Plemeno, jak jej známe dnes, bylo popsáno až ve druhé polovině 18. století. Cílem šlechtění bylo vytvořit všestranně využitelného loveckého psa, který má rád vodu. Psi museli být mrštní, nesměla jim vadit zima a museli být schopní potápět se pod vodu, aby ulovili vydru či bobry. Pracovali ve smečkách. Plemenu se málem stal osudným zákaz lovu vyder. V roce 1978 byly ve Velké Briánii vydry říční prohlášené za chráněné a jejich lov byl trestaný pokutou či vězením. Plemeno ale naštěstí nevyhynulo. Byl totiž založen první klub chovatelů tohoto plemene sdružující nadšence, kteří se věnovali systematickému chovu tohoto jedinečného psa. „Klub vydrařů“ ve Velké Británii funguje dodnes. Za předky otterhounda se považuje mimo jiné bladhaund, francouzský hrubosrstý honič či erdelteriér. I v současnosti se jedná o poměrně vzácné plemeno. V ČR se chová pouze pár jedinců.

Povaha a využití

Co se týče využití, standard uvádí, že se jedná o velkého a silného honiče, vyšlechtěného původně pro celodenní lov ve vodě, který je rovněž schopný honit i na pevné zemi. Dnes se chová spíš jako rodinný společník. Je milý, má vyrovnanou povahu, ale dokáže být tvrdohlavý. Je velmi hravý, přátelský a společenský jak k lidem, tak i k ostatním psům. Má velmi rád děti. Je temperamentní, veselý a pracovitý, má však silné lovecké pudy. Má tendenci pronásledovat rychle se pohybující objekty (nejen zvěř, ale třeba i cyklisty).

Vzhled

Je to velký pes s rovnýma nohama, s hrubou srstí, hlava vyjadřuje vznešenost. Dvojí hrubá srst a velké tlapy jsou jeho charakteristickými znaky. Hlava je impozantní, čistě modelovaná, spíš hluboká, než široká. Výraz je přátelský. Celá hlava kromě nosní houby je dobře porostlá hrubou srstí, která tvoří na konci čenichové partie pěkný vous a malou bradku. Uši jsou charakteristické pro plemeno. Ucho je dlouhé, zavěšené ve výši očního koutku, je bohatě osrstěné a srst na něm tvoří třásně. Krk je dlouhý, mohutný, pěkně modelovaný. Tělo je mohutné, hřbet je široký, bedra jsou krátká a silná, hrudník je hluboký. Ocas je vysoko nasazený a vysoko nesený pokud je pes vzrušený nebo v akci, nikdy není stočený na hřbetě. Končetiny jsou silné. Srst je dlouhá (4-8 cm), hustá a rousná, tvrdá a odolná proti povětrnostním vlivům, ale není drátovitá. Má rozcuchaný vzhled. Podsada je dobře patrná. Textura krycí srsti i podsady je poněkud mastná. Všechny barvy, jaké známe u honičů, jsou přípustné. Kohoutková výška: okolo 69 cm pro psy, okolo 61 cm pro feny

Péče
Jeho hustá dvojitá srst nevyžaduje zvláštní péči, stačí ho jednou týdně pořádně vykartáčovat. Srst se nesmí upravovat pro prezentaci na výstavě. Pes musí být předváděn v přirozeném stavu. Plemeno je náročné na pohyb i výcvik. Vyžaduje časté a důkladné zaměstnávání a hodně pozornosti. Může žít trvale venku v zateplené boudě.

Zdroj: Standard FCI č. 294 / 21.04.1997 / F