Máme problém s naším kocourem Čendou. Je to desetiměsíční kříženec obyčejné kočky a angory. Poslední dva měsíce se v noci budí, chodí po bytě a mňouká. Když některý člen rodiny vstane, nechá se pohladit, ale poté opět odejde a mňouká dál. Zkoušeli jsme ho potrestat vytaháním za kůži, ale nemělo to smysl – bál se nás a nechodil k nám. Zkoušeli jsme ho také ignorovat, ale ani to nepomohlo. Bereme ho občas na vycházky na vodítku, ale zdá se nám, že to problém jen zhoršilo. Jelikož táta vstává brzy do práce, snažíme se kocoura v noci zabavit, aby nemňoukal, ale nedaří se nám to. Uvažujeme, že by mu bylo lépe někde u domu se zahradou…
Odpověď:
Bohužel tohle dělají kočky často, jsou totiž přirozeně naprogramovány tak, že přes den spí a v noci jsou aktivní. U vás došlo ještě k jednomu nepříjemnému efektu – k posílení nežádoucího chování (nočního mňoukání) tím, že se kocourovi vždy dostane pozornosti, když řve.
Zkuste se zaměřit na 3 hlavní věci:
1. Přes den Čendu více zaměstnejte. Nechte mu ráno v misce jen pár granulek a ostatní schovejte do hrníčků, do prázdného plata od vajíček (přilepte ho k těžšímu prkýnku), pod kelímky od jogurtů, pod starý ubrus na zem, do krabice od bot, ve které vyříznete z boku i shora pár otvorů pro tlapky (přilepte víko) apod. Tyhle schovávačky střídejte. Rozmístěte je po bytě pokaždé trochu jinak, ať má kocourek hodně práce, než se nakrmí. Samozřejmě nejprve o víkendu ověřte, zda je schopen si s tím poradit, aby pak nebyl úplně o hladu. Kočky přijímají potravu v malých dávkách po celý den, tedy asi 6x-8x za den. Není pro ně přirozené nakrmit se a pak spát, jako pro psy. Jestli celý den spí, pak se tyto potřeby mohou odrazit v jeho noční aktivitě.
2. Z procházky udělejte pravidelný rituál ve stejnou denní dobu, nejlépe za světla. Doma zaveďte také nějaký pravidelný sport v určitou hodinu (přibližně). Prožeňte Čendu s mávátkem nebo laserovým světýlkem, udělejte pro něj „opičí dráhu“, naučte ho aportovat malé míčky apod. Večer by měl být unavený a trochu hladový.
3. Na noc nechte Čendu zavřeného mimo ložnici, připravte mu pár misek s granulkami, tentokrát dobře dosažitelných, aby měl možnost se dosyta nacpat. Také zkuste zatáhnout závěsy a žaluzie, aby měl kolem sebe úplnou tmu. Ve tmě ani kočky nevidí a nezbývá jim než spát. Zkuste jeho řev vydržet a bude-li chvilku zticha, otevřete mu do ložnice a nechte ho přitulit. Začne mňoukat? Šup s ním za dveře (něžně, bez jediného slova). Někdy stačí jen toto opatření (odměňovat ticho, „trestat“ řev vystrčením za dveře), ale důsledně (!) a stav se upraví.
Kdyby na to kocourek nepřistoupil, pořiďte si Pet Corrector. Syčí velmi nepříjemně, zvláště v nočním tichu. Nechte si ho u postele a když se ozve řev, zasyčte. Nic neříkejte, nevstávejte, kocoura si nevšímejte. Musí si myslet, že sprej syčí sám a musí si to hrozné syčení spojit se svým řevem. Pak stačí nechat nádobku stát tak, aby na ni kocourek viděl, a bude mít respekt. Také bude citlivější k jakémukoli syčivému zvuku, takže pak můžete jen ústy zasyčet a uvidíte, že zmlkne.
Soustřeďte se na to, abyste na něj vůbec nereagovali ve chvíli, kdy řve – ani to chycení za kožich není vhodným trestem, protože kocour vás před tím donutil svým řevem vstát a věnovat mu pozornost.
Pro jistotu ale prověřte, zda ho v noci něco netrápí – nepohodlný pelíšek, problémy s čůráním, strach z nějakých nočních zvuků apod. Přečtěte si k tomu článeček.
MVDr. Hana Žertová
Další odpovědi na nejrůznější dotazy naleznete na www.hanazertova.cz