Labradorský retrívr

(Labrador retriever)

Labradorský retrívr je mimořádně přizpůsobivý a všestranný pes. Toto plemeno, původně chované pouze pro účely lovecké, se nyní více uplatňuje jako společník, průvodce nevidomých a jinak postižených, nebo jako pracovní pes policie či záchranné služby. Pro svou mnohostrannou povahu bude dobrým rodinným mazlíčkem, ale bude vynikat i v soutěžích poslušnosti a agility, a v neposlední míře může slavit úspěch i jako výstavní pes. Mírný, vždy dobře naladěný, inteligentní, splňuje všechny vaše nároky. Labradorský retrívr vám poskytne více radosti a potěšení, než jste schopni mu vrátit.

Historie

Ať už je prapůvod tohoto plemene jakýkoliv, pravdou je, že na pobřeží Newfoundlandu byli tito psi cvičeni k přinášení rybářských sítí z ledové vody. V 19. století přijížděli newfoundlandští rybáři do západní Anglie obchodovat s rybami a někteří tu prodali i své psy. Náhle se ukázalo, že labradoři úspěšně pracují také jako psi lovečtí. Anglický Kennel Club je jako plemeno uznal v roce 1903. Jméno labradorský retrívr jim dal poprvé hrabě z Malmesbury roku 1887. Pro svou všestrannost je labrador mezi retrívry nejznámější a nejrozšířenější.

Povaha

Inteligentní, odvážný, vytrvalý, s přátelskou povahou a nedbalou inteligencí, tak lze stručně a výstižně charakterizovat retrívra. Je to vynikající lovecký pes, v zemích původu byl nasazován k dohledávání zastřelené zvěře, hlavně pernaté, vodní a polní. Nejvýznamnějšími vlastnostmi retrívra jsou vrozená záliba v přinášení různých předmětů, mimořádná záliba ve vodě, jemný stisk čelistí, snadná ovladatelnost, výrazná chuť k práci a ochota ke spolupráci se svým pánem. Jeho přátelská a mírná povaha, inteligence, trpělivost a přizpůsobivost ovšem retrívra předurčují i k úloze společenského domácího psa.

Labrador je milý, věrný, vyrovnaný a neobyčejně laskavý k dětem. Je stále přátelsky nakloněn, ale k vetřelcům se chová ostražitě. Hodí se jak pro život na venkově, tak i ve městě. Rád se podílí na všech stránkách života, hraje si s dětmi, miluje fotbal, plavání i surfing. Vždycky se snaží zaujímat přední místo jako zábavný člen rodiny. Vyniká láskou a přítulností a je ochoten se podílet na veškeré vaší činnosti. Je vždy připraven podniknout cokoliv, jen, aby byl s vámi. Společenskost je jeho hlavní předností. Raději se obejde bez jídla než bez lásky. Ačkoliv je hravý a nesmírně čilý, za klidného večera také rád sdílí rodinnou pohodu.

Využití

Uplatňuje se ve vyhledávacích a záchranných družstvech, hledá oběti po zemětřesení a v lavinách, kdy jen pes je schopen najít ještě živé oběti. Labradorští retrívři jsou také výborní stopaři ve službách policie nebo armády, pomáhají také při hledání drog a výbušnin. Pro svůj vynikající čich a zároveň klidnou povahu byli využíváni již v obou světových válkách k vyhledávání min.

Jsou skvělými průvodci nevidomých a nedoslýchavých.Velikost labradorského retrívra, jeho přátelská povaha, velká ochota a přirozené schopnosti k přinášení z něj činí ideálního pomocníka a společníka invalidů.

Využití retrívrů v lovecké praxi

Labradorský retrívr má přirozené vlohy stát se ideálním loveckým psem, schopným lovit a přinášet zvěř i v nejhustším porostu. Jeho hustá nepromokavá srst mu poskytuje dokonalou ochranu. Rád vyhledává a přináší všechny možné předměty. Postupně a velmi trpělivě může tyto základní instinkty přeměnit v solidní práci loveckého psa. U retrívrů se schopnost k aportování přenesla z části po plemenech vzniklých z barbetů a pak hlavně výběrem konkrétních chovných jedinců, kteří měli tuto vlastnost vrozenou.

Má-li se uvést něco o loveckém využití retrívrů v současnosti, platí zde totéž, co o jiných plemenech psů. Lze je vycvičit převážně k práci slidičů (kam také byli spolu se španěly a křepeláky zařazeni), ale mají větší dispozice pro aportování hlavně pernaté zvěře. Navíc jejich výhodou oproti jiným loveckým plemenům je větší síla a odolnost ve studené vodě, snadno unesou i těžší vrubozubé ptáky včetně velkých kachen a hus.

Ovšem potíž je v tom, že značná část chovů retrívrů se stává pouze společníky svých majitelů. A tak stejně jako některá plemena ovčáckých psů v životě neviděla stádo ovcí, natož aby s ním uměla pracovat, děje se bohužel něco podobného s retrívry.

Zatímco třeba kontinentální ohaři nebo jagdteriéři se málokdy dostanou do rukou „nemyslivců“, je tomu s retrívry naopak. Nevyužívané vlohy postupně slábnou, mnohé dovednosti již nejsou vrozené, ale musí být opětně naučeny výcvikem. Navíc nejsou retrívři příliš rozšířeni ani v zemích svého původu a to také snižuje jejich využití v lovecké praxi.

Než začnete uvažovat o štěněti retrívra

Labradoři a zlatí retrívři se stali i u nás jakousi módou. Ještě před tím, než vůbec člověk začne uvažovat, jakého psa si pořídí, je nutné odpovědně uvážit, zda je schopen zajistit psovi veškerou péči a lásku, kterou potřebuje pro spokojený život. Jakmile si pořídí jakékoliv zvíře, zejména retrívra, přebírá za něj zároveň odpovědnost. Je nemyslitelné vzít si štěně "na zkoušku" a při prvním problému je zase odložit. Nový majitel si musí uvědomit, že průměrný věk psa se pohybuje okolo třinácti až patnácti let a je povinností postarat se o pejska po celou tuto dobu. Nikdy by člověk na sebe neměl brát závazek péče o retrívra, pokud si není naprosto jist, že je schopen zajistit všechny podmínky pro jeho kvalitní chov. Bude muset obětovat část svého pohodlí a hodně času, trpělivosti a lásky, aby soužití s retrívrem bylo příjemné pro obě strany.

Při úvahách nad výběrem štěňátka se nový páníček musí nejdříve zamyslet nad důvodem, proč retrívra chce a jaké má podmínky pro jeho chov. V úvahu musí brát časové, prostorové, finanční a také své schopnosti výcvikáře. Musí předem pečlivě promyslet, zda je schopen se o psa postarat tak, jak je třeba a hlavně si musí uvědomit, že cena za nákup štěňátka je ta nejnižší položka v životě psa.

Koneckonců rozhodnutí zvíře si nepořizovat může být projevem lidské zodpovědnosti a vyjádřením laskavého porozumění pro svět těchto báječných domácích oblíbenců – retrívrů!

Text: Pavel Míšek

Chovatelská stanice zlatých a labradorských retrívrů Artemis Gold

www.artemis-gold.cz

Foto: Pavel Míšek, Milena Štěpánková

RETRIEVE znamená aportovat

Teorií o původu retrívrů je mnoho a často se zásadně liší. Znalci psů v 19. století, např. R. Strebel a V. Shaw, považují za předky všech retrívrů psy z New Foundlandu a Labradoru. V Anglii chovali lovci pro různé způsoby lovu samostatná plemena, aby si jejich ohaři nepokazili vystavovaní a postoj. Proto se pro práci aportérů dříve využívali různí kříženci mezi ovčáky a honiči, stejně jako vodaři, pudli a španělé. Postupně však bylo jasné, že tito psi musejí mít dostatečnou velikost, sílu, vytrvalost a hlavně odolnost v jakémkoliv prostředí, zejména ve studené vodě. K tomuto účelu byl do Anglie dovezen z amerického kontinentu předek dnešních retrívrů, jaká byla jeho podoba však není známo.

Této teorii odporuje další domněnka. Podle ní chovali Eskymáci odnepaměti psy podobné vlkům, se vzpřímenýma ušima a ocasem více či méně zatočeným nad hřbet. Tento severský pes se však předkům retrívrů vůbec nepodobobal, a tak se předpokládá, že předek dnešních retrívrů byl do severní Ameriky dovezen z Evropy.

Uvažuje se o velkých dogovitých psech Vikingů, žijících zde už před pěti stoletími, stejně jako později o psech sv. Huberta, dovezených z Anglie.

Zajímavá je i domněnka Mary Wiliams, že předcůdci labradorů jsou portugalského původu.

Dodnes existující pastevecké plemeno Cao de Castro Laboreiro se totiž i v současnosti co do velikosti podobá labradorům. Navíc území Labradoru bylo od počátku 16. století po dobu 250 let portugalskou kolonií a názvy Laboreiro – Labrador (pobřeží dělníků) zní velmi podobně.

Když se v polovině 19. století začalo v Anglii s čistokrevným chovem retrívrů, byli zde známi pouze psi s vlnitou a kudrnatou srstí. Typ Wavy dal časem vzniknout plemenům Flat Coated a Golden, zatímco Curly Coated se stal nejstarším plemenem této skupiny aportérů.

V. Shaw ještě v roce 1880 popisuje retrívra norfolského a ruského, ovšem pro svůj nejednotný vzhled byli tito jedinci považováni za „bastardky“. Rovněž R. Strebel ve svých knihách píše jen o typu Wavy a Curly, retrívr z Labradoru není v té době považován ještě za samostatné plemeno.

V současné době dělíme retrívry takto:

- CURLY COATED RETRIEVER ( FCI - Standard N° 110/22.01.1999/GB )

- FLAT COATED RETRIEVER ( FCI - Standard N° 121/29.01.1999/GB )

- GOLDEN RETRIEVER ( FCI - Standard N° 111/29.01.1999/GB )

- CHESAPEACE BAY RETRIEVER ( FCI - Standard N° 263/USA )

- LABRADOR RETRIEVER ( FCI - Standard N° 122/29.01.1999/GB )

- NOVA SCOTIA DUCK TOLLING RETRIEVER ( FCI - Standard N° 312/Kanada)

Přestože ze šesti plemen retrívrů byla čtyři prošlechtěna do oficiálního uznání v Anglii, nedá se říci, že jsou jen přívažkem k ohařům při jejich stylovém způsobu lovu,vždyť další dvě plemena vznikla v USA a Kanadě, a tam se jistě musela prosadit zcela samostatně.

Při studiu ostatních plemen, která se podílela na šlechtění retrívrů, musíme nutně dojít k závěru, že retrívři nejsou jen aportéři. Tak Curly Coated v sobě nese i krev vodních španělů, pudlů a novofoundlanďanů. V chovu Flat Coated se nejvíce uplatnil původní typ Wavy s vlnitou srstí, setři a původní labradoři.

O zlatém retrívru jsou prý nejpřesnější údaje, ale i to se týká jen konkrétních jedinců.Také v jeho původu můžeme vystopovat psi s vlnitou srstí a dále pak setry, popř. bloodhoundy a vodní španěly.

Americký Chesapeake Bay má mezi svými předky psy z Nového Foundlandu, coonhoundy a otterhoundy. Toller, vyšlechtěný v Kanadě a s neskutečně dlouhým oficiálním názvem, Nova Scotia Duck Tolling Retriever, v sobě nese vedle některých výše uvedených plemen i kokra a kolii, což z něho prý dělá i dobrého hlídače.

A ještě několik vět k názvu této skupiny. Slovo RETRIEVE má v angličtině hned několik významů, ve vztahu ke psům se překládá jako aportovat. Není zcela jasné proč se retrívrům v Česku říká přinašeči, protože v Anglii mají pro tento účel slovo bring. Navíc význam slova aportovat, aport, je téměř mezinárodně srozumitelný, název aportér by byl pro používání v myslivecké praxi vhodnější.