Krátký rozhovor s Martinem Zounarem

Herec Martin Zounar se narodil v Orlických horách, kde se od dětství pohyboval v blízkosti hospodářských zvířat. Proto není divu, že se zvířata stala součástí jeho života. Ke stejnému přístupu vede i svoji dceru Claudii (4).

Jaké zkušenosti se zvířaty máte z dětství nebo dospívání?

Vyrůstal jsem na vesnici v Orlických horách, konkrétně v Osečnici, kde se narodil i můj táta. Taky jsem trávil čas u babičky a musím říct, že se mi zaryly do paměti základní hodnoty chování ke zvířatům. Babička měla dvě krávy a kromě nich pak samozřejmě ještě kachny, husy, slepice, kozu a prase. Jako malé dítě jsem strávil strašně moc času tím, že jsem si v chlívě hrál se zvířaty. Babička mi říkala „Teleti nebo krávě můžeš klidně dát prst do pusy. Ale praseti ne, to by tě kouslo.“ Naučil jsem se tam spoustu věcí. Taky jsem strávil hodně času na poli, hrozně mě to bavilo. Coby patnáctiletý kluk jsem potom uvažoval o tom, že bych se stal dokonce veterinářem nebo zootechnikem.

A byl jste i u toho, když se zvířata rodila?

Zažil jsem dvakrát rození telat, pak jsem si to dokonce jednou zkusil. Bylo to v Bílém Újezdu, kde jsme měli chalupu. Bydlel tam sedlák Pepa Hanuš, ke kterému jsem chodil na brigádu, a právě tam jsem měl možnost být u porodu telat. Jednou jsem zavázal krávě nohy a sám si vyzkoušel tahat z ní tele.

Máte nějaké zkušenosti s exotickými zvířaty?

Pamatuji si, jak jsem v Maroku narazil na škorpióna. Lezl mi po posteli a skoro jsem si na něj lehl. Musím se přiznat, že jsem byl dost vyděšený.

Aktuálně jste se stal patronem projektu na pomoc zvířat v lesní zoo, co Vás k tomu vedlo?

Děti by měli znát a navštěvovat i zvířata, která jsou s námi spjata a která patří k naší zemi. Ať je to havran nebo jelen. A právě v lesních zoo je lidé můžou vidět. Už tam chodí i školky a berou to jako naučnou stezku. Byla by velká škoda, kdyby takovéto projekty zanikly, proto je potřeba vědomí o lesních zoo dál rozšířit a podpořit je. K tomu slouží i tato akce, kdy lidé můžou sami na facebooku Minimaxu (www.facebook.com/Minimax.TV) hlasovat, které lesní zoo se dostane pomoci od stanice Minimax.

Myslíte si, že existuje mezi lidmi a zvířaty nějaká podobnost?

Samozřejmě. Například pes je takový, jaký je jeho pán. Může být třeba „bojového plemene“, ale když na něj jeho majitel přenáší svou pozitivní energii, tak se to prostě projeví. Myslím si, že pes není nikdy zlý, je to chyba pána i okolí, jak na něj působí.

Jak vštěpujete lásku ke zvířatům svým dětem?

Claudie od narození vyrůstala se psy. Malé mimino má nějakou karanténu, ale dá se říct, že od 5 nebo 6 měsíců s nimi trávila čas. Byla odjakživa vedena k tomu, aby se ke zvířatům chovala slušně a s láskou. Ať totiž psovi důvěřujete jakkoliv, když máte doma malé dítě, vždycky na oba musíte dávat pozor a být u nich. Je jedno, jestli vlastníte bulteriéra nebo čivavu. I miniaturní čivava může ukousnout malému dítěti nos. Proto by mělo být povinností učit zvíře, ale i i dítě, aby se chovalo ohleduplně. Myslím, že je to především na rodičích, jak svoje děti vedou. Měli by je vychovávat k tomu, že zvířata k nim patří, a proto by se k nim měly chovat hezky a s úctou. Třeba v televizi dceru nechávám koukat na dětské pořady, kde vystupují zvířátka. Nejvíce u nás frčí Minimax. Claudie má nejradši pořad Horseland o koníčcích.

Chcete, aby se vaše dcera také setkávala s hospodářskými zvířaty?

Ona se s nimi setkává pravidelně. Chodíme často do zoologické zahrady i do lesní zoo a pravidelně jezdíme na vesnici za známýma, kteří vlastní různé domácí zvířectvo. Takhle to funguje.