Koronaviróza psů

Jedná se o infekční onemocnění trávicího traktu, jehož původcem je psí koronavirus. Projevuje se akutním průjmem štěňat a mladých psů.

Vážnější situace nastává, pokud je nákaza koronavirem doprovázena i jinými infekcemi, které postihují střevo (kampylobakterióza, parvoviróza, salmonelóza).

Je to nemoc poměrně častá, podle odborníků má protilátky proti koronavirům až 80% psů.

Zdroj onemocnění

Jedná se o vysoce nakažlivou chorobu. Zdrojem nemoci je trus nemocného psa. K přenosu dochází kontaminovaným krmivem, vodou nebo předměty. Virus projde žaludkem a infikuje střevní buňky tenkého střeva.

Inkubační doba

Pohybuje se v rozmezí 1-4 dnů. Po této době infikované střevní buňky odumírají a odlupují se do střeva a na jejich místo přicházejí buňky nezralé. Z toho vzniká průjem. Trus obsahuje velké množství viru, obvykle je vylučován dva týdny. Může se ale vyskytnout i vylučování viru, které trvá několik měsíců a není doprovázeno žádnými jinými příznaky, jediným důkazem probíhající nemoci je vzestup hladiny protilátek.

Příznaky

Po uplynutí inkubační doby se objevuje nechutenství, průjem a zvracení (trvá okolo 24-36 hodin). Průjem je kašovitý až vodnatý, barva je zelená, žlutá nebo oranžová. Silně zapáchá. Někdy může obsahovat i hlen a krev. Nemoc většinou rychle spontánně mizí a většina zvířat se do týdne uzdraví. Ale u některých psů se může průjem střídavě objevovat ještě 3-4 týdny po infekci. Většina případů koronavirózy probíhá bez příznaků, ale komplikují je jiná střevní onemocnění, která se přidružují. Kombinace parvovirózy a koronavirózy má bohužel vysokou úmrtnost. Podle klinických příznaků nelze koronavirózu rozpoznat od jiných akutních zánětů trávicího traktu.

Léčba

Hladovka by měla trvat 12-24 hodin, následovat bude podávání infúzí (v případě dehydratace) a snadno stravitelná dieta. Antibiotika většinou nejsou potřeba.

Prevence

Dezinfekce prostředí a izolace nemocných zvířat. Psí koronavirus je ve vnějším prostředí vcelku odolný, neničí ho kyselé pH a vydrží i poměrně velké rozmezí teplot. Většina běžných dezinfekčních prostředků jej však ničí. Je možná i vakcinace.

Zdroj: MVDr. Jana Kočová, Výmarský ohař, historie­ chov – výcvik, Mladá fronta, 2016