Ne každá kočka má štěstí na svůj vlastní domov, mnoho jich skončí na ulici a ty šťastnější v útulku. Jedním takovým je i útulek pro kočky Mňau SOS, kterému se neřekne jinak než kočičí dům. Založila ho již před více než 35 lety paní Jarmila Tauberová, která toužila opuštěným kočkám pomoci. Za tu dobu se v útulku vystřídaly tisíce koček.
Co se vám honilo hlavou, když jste se s manželem rozhodli před více jak 35 lety útulek založit?
Vše začalo, když jsme se přestěhovali do rodinného domu v Chocni. Tou dobou se k nám zaběhla ubohá kočka, kterou jsme si vzali do péče. A jelikož u jedné nezůstalo, v roce 2008 jsme jich měli už 30. Rozhodli jsme se jim uspořádat dům. Abychom předešli problémům s okolím i úřady, založili jsme útulek Mňau SOS. Pro město zajišťujeme kastrace, očkování a odčervení. Samozřejmostí jsou i návštěvy od krajské veterinární správy, která u nás pravidelně zjišťuje, zda je o kočky dobře postaráno. Ta se však nemusí bát – jak ráda říkám, kočky nebydlí u nás, ale my u koček. Přizpůsobili jsme jim nejen dům, ale i zahradu. Na té jsme vybudovali voliéru o téměř 120 m2, díky které si kočičky užijí čerstvý vzduch, ale zároveň jim nehrozí nebezpečí při přechodu silnice a také tím eliminujeme obtěžování sousedů.
Zasáhla vás nějak současná koronavirová epidemie?
Naštěstí nás nijak podstatně nezasáhla, potřebné věci pro provoz útulku jsme zvyklí objednávat přes internet. Na tom se vlastně nic nezměnilo. U nás je běžné, že lidé nás navštěvují přes zimu méně – s výjimkou Vánoc, kdy nosí kočičkám vánoční dárky. Letos se vše odehrálo venku, vzhledem k protiepidemickým omezením. Pokud si ale někdo přijede pro nového mazlíčka, návštěvy se snažíme omezovat na co nejkratší čas. Jen na dobu nezbytnou pro výběr vhodného mazlíčka s dodržením opatření.
Když jste zmínila návštěvy, máte pocit, že lidé mají nyní větší zájem o adopci koček?
Ano, tu zkušenost máme. Snad je to tím, že lidé jsou teď více doma, sami se sebou, a tak si častěji berou kočky jako mazlíčky. Kočka je koneckonců antistresové zvíře, je to velká léčitelka fyzických i psychických problémů. Ale jelikož nám jde hlavně o dobro samotné kočky, každého uchazeče pečlivě ‚prověřujeme‘, aby se nám kočky zbytečně nevracely zpátky do útulku.
Proč by měli lidé dát přednost adopci před koupí?
V útulcích, nejenom v tom našem, je mnoho kočiček, které zoufale potřebují domov a péči. My se snažíme dát stejný kus lásky všem, ale není to jednoduché, když jich kolikrát máme i 100 a já stále docházím každý den do zaměstnání. Péči o kočičky věnujeme s manželem každou volnou chvilku, ale vždy se nám uleví, když se nám nějaké z koček podaří najít vhodný domov.
V útulcích je spousta koček. Co říkáte na tzv. množírny a proč si na ně dát pozor?
Nechápu, proč by si někdo zakládal množírnu na koťata – kočky v takových zařízeních spíše trpí a obvykle tam dochází i k týrání zvířat. Abyste dobře rozuměli – jako množírny jsou označovány chovy, kdy se kočky téměř nekontrolovaně množí za účelem prodeje – avšak bez řádného průkazu původu. Nikdy tak nevíte, v jakém stavu si domu koťátko odnášíte, zda není nemocné, handicapované a do jakých podmínek se narodilo. Nemluvě o tom, že časté porody kočky velice vysilují – mohou totiž vrhnout až třikrát do roka, a to je pro takové malé tělíčko velká zátěž. Nechápu, proč nejsou tímto směrem zvířata ze zákona lépe chráněna, anebo proč se nedbá na jeho dodržování. Kočka už ze zákona není věc, ale stále je ještě majetkem, se kterým se takto hrozným způsobem obchoduje. Rozhodně zde chybí vhodná osvěta, aby lidé od těchto obchodníků nenakupovali.
Bohužel tento přístup může vést i k přemnožení koček. Jak se k tomuto problému stavíte?
Přemnožování koček je v naší společnosti bohužel stále zásadní problém. S kastrací je spojeno mnoho pověr a nesmyslných informací, předsudků. Lidé si ale spíše neuvědomují, jak důležitá kastrace je – a to nejen v případě kočičky, ale i kocourka. Vezměte si, že lidé mají doma kočku a nedají ji vykastrovat. Ta jim pak až třikrát do roka může porodit koťata a co s nimi? Na to ani nechci pomyslet. Proto každá naše kočka jde do nového domova buď již vykastrovaná, nebo s podmínkou kastrace v budoucnu. Osvěta o kastraci je velmi důležitá, dochází tak k prevenci zdravotních problémů kočky, ale i řešení situace – co s koťaty. Nehledě na to, že díky kastraci (či sterilizaci) můžete úspěšně odbourat i nežádoucí chování koček, kdy například u kocourů dochází k teritoriálnímu chování (značkování močí, souboje s ostatními kocoury) a u koček k vyčerpávajícím říjím. Samozřejmě kastrace nesmí být chaotická, je třeba dbát o to, aby se kočky nepřemnožovaly, ale i o to, abychom je nějakým maxikastračním programem nevyhubili. Vše je třeba řešit s rozumem a rozvahou.
Dostává se k vám do kočičího domu během roku hodně koťat?
Ano, bohužel. Majitelé koček jsou někdy nezodpovědní, chtějí kočce dopřát koťata, ale o ta už se nepostarají. Koťata končí v příkopech u silnice, v lese, zavřená v pytli v kontejneru na plasty, u kravína nebo v lepším případě u nás za plotem. Z kapacitních důvodů však není v našich možnostech přebírat nezodpovědnost majitelů koťat a o všechna se postarat.
To jsou nešťastné příběhy. Jakým způsobem je podle vás možné kočce zlepšit život?
Když to řeknu zkrátka: milovat ji. A kdybych citovala Malého prince: zodpovídat za to, co k sobě připoutám. S tím souvisí již zmíněná kastrace, samozřejmá pravidelná veterinární péče a hra s kočkou. Díky té můžete nejen rozvíjet kočičí inteligenci, ale i váš vztah s ní. Důležité je také vybrat kvalitní krmivo. My krmíme hlavně granulemi Fitmin Purity Cat. Jsme s touto značkou velice spokojeni. Je možné si vybrat granule pro kastrované kočky, koťata, dospělé či seniorní kočky, pro kočky s močovými problémy, a tak dále. Zároveň obsahují maximum masové složky a žádné obiloviny, které bývají u koček častými spouštěči zdravotních problémů. Pro dokrmování využíváme také konzervy a vaničky, na kterých si občas kočičky pochutnají, zvláště ty mlsnější. Občas kočičky dostanou za odměnu i nějaký ten pamlsek.
Text a foto: TZ Fitmin