Kdo je tady pánem?

Mnozí majitelé psů si stále myslí, že hierarchie ve smečce souvisí s tělesnou převahou. Lidé tedy pro uplatnění svého vůdčího postavení zkoušejí demonstrovat vlastní sílu různými způsoby…

Ať už jsou to uchopovací hmaty, kterými svého psa násilím otočí na záda nebo přitisknou k zemi, nebo uplatňují tvrdé fyzické tresty při jakémkoliv náznaku odporu nebo neochoty psa poslechnout povel. To je ale špatně, protože autorita a nadřazené postavení v tomto případě nemají s tělesnou převahou co dělat. Jak by jinak mohla drobná žena ovládat téměř stokilového mastifa? Je nutné uvědomit si, že používání násilí a fyzických trestů je při budování vzájemné důvěry na škodu. Zvlášť u psů bázlivější povahy by mohly fyzické tresty způsobit nenapravitelné „šrámy na duši“.

Hierarchie

Dobrý vůdce smečky přesvědčí ostatní členy o svých kvalitách tím, že pro všechny obstarává jídlo a bezpečí. Navíc jim zajistí i dobré místo k odpočinku. K jeho povahovým vlastnostem patří spolehlivost a důslednost. V žádném případě není nevypočitatelný. Naopak v určitých situacích se chová vždy stejně. Chcete-li si u psa vybudovat přirozenou autoritu, snažte se k němu přistupovat stejným způsobem – důsledně, spravedlivě a jednoznačně. Respektujte, že je psem, ne člověkem. Některé věci prostě nepochopí (trest za rozkousaný koberec několik hodin po činu apod.)

Například štěňata mají v otázkách hierarchie zcela jasno – vysoko postaveným členem smečky je jednoznačně člověk – jeho pán. Poskytuje mu stravu, bezpečí… Bez pána nemá vlastně vůbec nic. Jenže od štěněte k dospělému psu uběhne dlouhá cesta. Lidé si mnohdy nechtějí připustit, že se stále musejí chovat tak, aby je jejich pes respektoval. Je nutné, aby viděl jejich převahu a v každém okamžiku si ji také uvědomoval. Jeden ze špatných přístupů je chovat se ke psovi jako k malému dítěti. Vždyť pes je pes a dítě je dítě. A rozhodně se nevyplácí uplatňovat stejný přístup. Zahrnujete-li psa přízní a nekritickou láskou, aniž byste vyžadovali jakékoliv protislužby v plnění určitých povelů, koledujete si o malér. Nemyslete si, že pes bude stejný přístup oplácet. Jestliže pes bez jakéhokoliv přičinění dostane všechno, co potřebuje a co je mu příjemné – krmení, pozornost, kdy se mu zamane, hračky, procházky, když si „řekne“ atd. – nabude dojmu, že je vysoko postavený a že se ani snažit nemusí, že vše dostane automaticky. Stačí si jen štěknout… Jenže vy se přece nechcete stát otrokem svého psa!

Přehnaná péče se nevyplácí

Existují dva extrémy. Někteří lidé se o svého psa starají málo, jiní zase až moc. Nedostatečná péče je samozřejmě špatná, ale i ta přehnaná se může někdy vymstít… Nejlepší je (ostatně jako skoro vždy) zlatá střední cesta.

Doma pozorujte, jak se k vám pes chová. Běží k vám s radostí a není vystresovaný? Pak je nejspíš vše v pořádku. Ovšem zpozorněte, pokud se chová jako „milostpán“, který vám blahosklonně dovoluje, abyste plnili jeho ctěná přání. I to se totiž může stát, pokud ho budete rozmazlovat. Pes může získat o soužití s člověkem falešnou představu. A sice, že vše, co je pro něj důležité (hlazení, hra, pamlsky, procházky) dostává automaticky. K nápravě stačí udělat v zásadě jen jednu věc – změnit chování a přístup k psovi. Když bude váš čtyřnohý chlupáč něco chtít, nechte ho odejít s nepořízenou. Nedívejte se na něj a nemluvte na něj, nedotýkejte se ho (ani na něj nemyslete). Prostě ho chvíli přehlížejte. Vy rozhodujete, kdy se budete mazlit, kdy ho nakrmíte, kdy si budete hrát nebo půjdete na procházku. Když se pes chová klidně a podle určených pravidel, odměňte ho nějakou příjemnou aktivitou (přetahujte se za uzel, pomazlete se atd.). Pamlsky mu dávejte za splnění určitých úkolů. Například, když bude chtít piškot, musí si nejdříve lehnout.

Zbystřete, pokud se o vás pes vůbec nezajímá nebo vás uprostřed společné činnosti opustí a jde si po svých. To jsou určité signály, že je třeba něco podniknut. Důsledně dbejte, abyste to byli vy, kdo určuje pravidla. V případě nutnosti psa ignorujte delší dobu nebo až do druhého dne. Cílem je, abyste byli vůdcem smečky vy, a ne váš pes. Snažte se působit jistě a klidně. Psi poslouchají raději někoho, kdo dobře ví, co chce a není vystresovaný… Přirozený vůdce smečky působí suverénně a cílevědomě. A buďte si jisti, že sebedůvěru a jistotu pes vycítí a výcvik se pak daří lépe, než když je majitel psa nejistý a o všem pochybuje.

Správný přístup

Pes by si měl být stéle vědom toho, že jeho majitel má všechno, co je pro něj životně důležité (jídlo, sociální kontakt, pohodlí…). Pro psa by měl být jeho páníček nejdůležitějším tvorem na světě. Musí si ho hlídat a poslouchat a nikdy ho nesmí vědomě poranit. To jsou hlavní„psí zákony“, které by měl správně vychovaný přijmout za své.

Foto: Dominika Černá

Zdroje: Karina Mahnke, Pes – základní výcvik Sedni, Zůstaň, Ke mně, vydalo nakladatelství Grada

MVDr. Hana Žertová, Od štěněte ke psu, Golf tima a Candy