Irský vlkodav

Historie:

Irský vlkodav je největší plemeno na světe. Jedná se o irské národní plemeno.

Irsko bylo Galy (Kelty) osídleno kolem roku 400 př. n.l.. Galové s sebou přinesli také psy, kteří byli šlechtěni k lovu vlků. Ještě stří irští králové mívali ve znaku zelený list, harfu a irského vlkodava u něhož bylo napsáno moto: „mírný, když je hlazen, divoký, když je podrážděn“. Vlkodav byl velmi ceněn, dovídáme se o tom ze zápisů z roku 930 – cvičený vlkodav stál 240 pencí, což odpovídalo ceně jezdeckého koně. Byl také oblíbeným korunovačním darem. Byl tak oblíbeným vývozním artiklem, že se jeho stavy v Irsku rychle snižovali. Proto byl za vlády Cromwella roku 1652 vydán zákaz vývozu vlkodavů z Irska a Anglie. Tento úctyhodný pes je také součástí všemožných keltských legend a bájí. Je hodně pravděpodobné, že právě tito psi jsou před dnešních vlkodavů.

Poslední vlk byl údajně zabit irskými vlkodavy v r. 1786. Omezení počtu vlků v Irsku způsobovalo i omezení počtu irských vlkodavů. S tímto úpadkem irskéh vlkodava nám mizí i záznami i jeho původním vzhledu. Za svůj nábrat vděčí plemeno kapitánu Grahamovi, který plemeno zachránil před vymřením. Údajně skřížil skotského deerhounda, německé dogy a pyrenejské horské psy se svými 6 psy irského vlkodava. Má tedy dnešní irský vlkodav něco společného s původními psy národu Keltů? O tom se stále vedou spory. Nicméně roku 1885 byl Grahamem založen Irish Wolfhound Club, hlavím posláním tohoto spolku bylo pochopitelně dostat irského vlkodava na seznam čistokrevných plemen a chovat jej již pouze v čistokrevném chovu. Roku 1925 bylo plemeno konečně uznáno britským Kennel Clubem.

Vzhled:

Je pozoruhodný svou velikostí, majestátním chováním, je silně osvalený, mohutný a přesto elegantně stavěný, s lehkým a aktivním pohybem. Osrstění je hrubé a tvrdé na celém trupu, končetinách a hlavě. Zvláště tvrdá a dlouhá srst nad očima a na spodní čelisti. Minimální velikost a hmotnost u psa by měla být 79 cm a 54,5 kg, u fen je minimální výška 71 cm a hmotnost 40,5 kg. Uznávané barvy jsou šedá, žíhaná, červená, černá, čistě bílá, jelení a jiné barvy, které se objevují u deerhounda.

Využití a povaha:

Je to přátelský mírumilovný pes, kterého můžeme často vídávat na výstavách a dostizích. V poslední době se ukazuje i jako pes společník, vzácněji i jako hlídač.

Péče:

Již od malého štěňete je velmi důležité kvalitní krmení. Pokud důležitost kvalitního krmení podceníme, může to vést ke zdravotním problémům. Je důležité dopřát mu dostatek přiměřeného pohybu.

Text: Eva Černohubová

Foto: Chovatelská stanice Siderit