Etlenbuchský salašnický pes

Historie:

Etlenbuchský salašnický pes je nejmenší ze všech švýcarských salašnických psů. Pochází z Etlenbuchu, což je údolí v oblasti kantonů Bern a Luzern. První popis tohoto plemene pochází z roku 1889, ale ještě dlouho poté se etlenbuchský a appenzellský pes od sebe vůbec nerozlišovali. V roce 1913 představil profesor Heim čtyři exempláře tohoto malého honáckého psa s vrozeně zkráceným ocasem na výstavě psů v Langenthalu. Na základě posudků rozhodčích byli tito psi zaneseni jako čtvrté plemeno salašnických psů do švýcarské plemenné knihy psů. První standard byl však zpracován až v roce 1927.Tento pes se využíval při práci na farmě, ale i k pastvě a ochraně skotu. Dnes, třebaže je stále ještě málo početný, nalezl tento trojbarevný pes své milovníky a těší se stále rostoucí popularitě jako rodinný pes.

Vzhled:

Jde o plemeno, které je středně velké a trojbarevné, jako všechna plemena švýcarských salašnických psů. Etlenbuchský salašnický pes je velmi pohyblivý a mrštný. Pes se dorůstá
44 - 50 cm v kohoutku a fena může dorůst velikosti 42 - 48 cm v kohoutku. Hmotnost tohoto plemene se pohybuje kolem 25 - 30 kg. Srst tohoto salašnického psa je pevně přiléhající, krátká, tvrdá a lesklá. Je zbarvena černě s pokud možno symetrickými žlutými až hnědavě rezavými a bílými odznaky.

Povaha a využití:

Etlenbuchský salašnický pes je čilý, bystrý a chytrý. Ve tváři má přátelský výraz, ale je to dobrý hlídač. Není moc vhodný do městské zástavby, ani do teplého podnebí. Je spokojenější, pokud může žít a spát venku. Vůči cizím lidem je lehce nedůvěřivý, avšak vůči osobám, která dobře zná, je dobromyslný a příchylný. Tento pes je přátelský a laskavý k dětem a zároveň se hodí pro hlídací a strážní službu.

Péče:

Toto plemeno nepotřebuje žádnou zvláštní péči. Majitel musí pečovat pouze o jeho zevnějšek. Etlenbuchský salašnický pes se průměrně dožívá 11 - 13 let.

Text: Martina Exnerová

Foto: Chovatelská stanice Novaboon Paradise