Demodikóza

Původcem této choroby je Demodex canis – trudník psí. Tento parazit žije v chlupových folikulech a mazových žlázách psa. Nemusí způsobovat žádné viditelné problémy, dokud nedojde ke snížení imunity organismu. Pak se u postiženého zvířete začíná mohutně množit a způsobuje kožní změny.

Lokální forma onemocnění se projevuje jako drobná nesvědivá okrouhlá ložiska, která jsou zarudlá a šupinatá. Objevují se hlavně na hlavě (v okolí očí, čumáku a tlamy). Jak dochází k nakažení? Během prvních dnů po porodu se štěňata infikují při sání mléka přímým kontaktem s kůží na mléčné žláze feny. Lokální forma onemocnění postihuje především štěňata (bývá označovaná jako juvenilní) a mladé psy. Zhruba v 90 % případů dochází k samovolnému uzdravení. Zbývajících 10 % se rozvine do generalizované formy, kdy se kožní problémy začnou šířit po celé těle. Na postižené kůži dochází často k sekundárnímu bakteriálnímu zánětu, což se projevuje mokváním a bolestivostí.

Projevy onemocnění a léčba

Příznaky mohou být různé. Někdy se u postiženého jedince objeví pouze ztráta chlupů, odlupují se šupinky, kůže zarudne, jindy zvíře trpí hlubokými mokvavými záněty. Pokud se demodikóza objeví u dospělých psů, je onemocnění spojeno s poruchou imunitního systému způsobeného jinou chorobou (alergie, onkologická onemocnění, vrozená porucha bílých krvinek, snížená funkce štítné žlázy). Demodikóza se diagnostikuje na základě mikroskopického vyšetření hlubokého kožního seškrabu. Bohužel léčba generalizované formy demodikózy je v mnoha případech obtížná, finančně a časově náročná a ne vždy úspěšná. Často dochází k recidivám, stačí oslabení imunity způsobené jiný onemocněním, stresem či zvýšenou zátěží. U fenek se mohou příznaky objevit během hárání (doporučuje se proto kastrace). Léčba sestává z několika fází. Nutné je zvolit vhodná antiparazitika (spot-on, obojky), přeléčit bakteriální infekci pomocí antibiotik a koupat psa v antibakteriálních šamponech. Nutné je rovněž celkové posílení imunity. Vhodnou léčbu doporučí veterinář.

Chov

Aby se onemocnění dále nepřenášelo, je vhodné eliminovat z chovu feny, které demodikózu prodělaly. Jednak proto, že nikdy není jistota, že byli všichni paraziti odstraněni a jednak proto, že porucha T-lymfocytů, která onemocnění doprovází, je dědičná (dědí se vloha pro vznik onemocnění).

Zdroj informací: Výmarský ohař, historie – chov – výcvik, MVDr. Jana Kočová, Mladá fronta, 2016