Dobrý den, prosím rovnou o 3 rady. Mám 10měsíční štěně-fenku, je kříženec dvou čistokrevných psů. Jmenuje se Annie, ale přezdíváme jí Demoliční četa. Otec je boxer, matka je anglický setr (nikoli irský). Takže má povahu po obou. Hodná, milá, milující, občas se vzteká když se jí nevěnuji, ale už se snaží mě poslouchat (odměny dostává - to už si sama jde ukázat, kde je sáček s Frolikem). Váží 23kg, pořád se chce mazlit a chovat, což je fuška. dotaz 1) Už jsem si zvykla, že zlikviduje všechno, na co dosáhne. Ale ona to většinou také sežere, což není k uhlídání. Na zahradě si vyhrábne kousek dřeva, kamínek, ukousne kus plastového květníku, no a všechno to sežere. Rozkousala a sežrala i dřevěné lišty nových dveří. Už umí přijít a "vyměnit" si svůj "úlovek" se mnou za pamlsek, jenže je chytrá a dělá to schválně. Jak se zbavit toho nešvaru? V misce má granule Magnusson, předtím měla Anku. Oboje jí chutná, jí dobře, ale stejně se nacpe vším, co kde urve. Doma roztrhá a sežere zejména papíry, hadříky a kapesníky. Jak ji to odnaučit? dotaz 2) Už jako dvouměsíční štěňátko se škrábala, ale ne tolik, jako teď. Prostě je to stále častější, už se drbe skoro pořád. Na boltcích z vnější strany,u očí, na všech nohou, na břiše, v tříslech a asi nejvíc v podpaží. Už jsem vyhodila moc peněz na dvou veterinách, nedělali žádné pokusy. Ona má nádhernou srst - krátkou, pevnou, lesklou, hladkou jak hedvábí. Dokáže si vydrbat holá místa s krvavými strupy. Když ji namažeme kostivalovým gelem, dá tak na hodinu pokoj a pak už to začne znovu - ten gel olíže a zjevně jí chutná. Dali mi pro ni antialergikum Xyzal, nezabralo to. Nemá lupy, blechy ani klíšťata. Jen v létě měla na čumáku svilušky(sametky) a doktor jí to vyndal, ale možná ne všechno. Tady se s tím nepářou, už uvažuji o změně. Také se jí v uchu dělá černý hustý maz, nepáchne, to ucho ji nesvědí a ani netřepe hlavou. Já to vyčistím a za den je to tam zas. I když se to odstraní tekutinou (na psí uši), hned to má znovu. Nepáchne to, zánět tam není. Co s tím? dotaz 3) Zrovna skončilo její první hárání. Byl to horor. Dva a půl týdne z ní kapala krev jak z malého vodovodu. Daší týden špinila jak kusy bláta. Krev byla všude, chodila jsem za ní s hadrem a utírala. Ona se nestačila olizovat, jak vstala, už to zase kapalo. Jelikož je divoška, hárací kalhotky strhla, rozkousala a zčásti sežrala přezku, roztrhala ty kalhotky a vložku si nosila v puse jako hračku. Trvalo to hrozně dlouho, někdy přišla a kníkala, což dělá, když ji něco bolí,byla hrozně unavená, hodně pila i žrala a hodně spala. Teď už je to lepší, ale zůstaly jí ještě zvětšené ztuhlé cecíčky. Přejde to samo a za jak dlouho? Dá se ovlivnit, aby tolik nekrvácela? Uvažujeme o kastraci, ale asi až v dospělosti? Co byste prosím poradila a doporučila? Omlouvám se za moc dotazů, ale jsem z toho nešťastná (a to nepíšu o tom, že nám vyskočí až na hlavu a na návštěvy skáče hned u vrátek, musím ji tam vést na vodítku a je k neudržení. Ignorování jejích skoků ji jedině rozčílí, proč se jí nevěnujeme. Je hrozně mazaná a oblafnout se nedá. Předem mnohokrát děkuji za všechny rady a za Vaši trpělivost. Přeji krásné svátky a nový rok. Zdraví Helena (důchodkyně) e-mail [email protected] a)